Bez hranic a středu

14.02.2009 11:05

Tulku Urgyen rinpoče, učitel dzogčenu, hovoří o prvotní jednotě prázdnoty a bdělé pozornosti

Tulku Urgyen rinpoče (1920-1996) byl všeobecně uznáván jako jeden z největších mistrů dzogčenu v naší době. Tento text je výňatek z druhého dílu knihy As it is, která shromažďuje jeho hovory v posledních dvou letech jeho života.

 

MYSL NENÍ VĚC A NEMÁ ŽÁDNÝ TVAR, zvuk, chuť, vůni ani strukturu. Mysl je prázdná. Prostor je také prázdný. Ať se v něm pohybujete kamkoliv chcete, nenajdete žádné hranice, žádný okraj. I kdybyste cestovali jedním směrem sto miliard let, nedosáhli byste konce prostoru. Stejně tak i v jiných směrech. Můžete navždy cestovat a nikdy nedosáhnete jeho konce.

Jak může něco, co je nekonečné, mít střed? Nemůže. Říkáme proto, že prostor nemá hranice ani střed. Buddha použil prostor jako příměr k mysli. Řekl, že mysl je prázdná jako prostor. Stejně jako prostor nemá žádné hranice v žádném směru, nemá střed ani okraj. A kdekoliv je prostor, je také mysl. Kdekoliv v prostoru, všude jsou bytosti. A kde jsou bytosti, jsou také rušivé emoce a tvoří se karma. A kdekoliv jsou rušivé emoce a karma, je také buddhovská podstata. Probuzená mysl všech buddhů je vše‑pronikající.

Jako lidé přemýšlíme, pamatujeme si a plánujeme - pozornost jde k objektu a ulpí na něm. Tomuto mentálnímu pohybu říkáme myšlení, nebo koncepční mysl. Tibetština má mnoho různých slov pro toto diskursivní vědomí, které si není vědomo své vlastní podstaty. Tato ignorantská mysl se chápe objektů, dělá si o nich koncepty a zaplétá se do toho, co sama vytvořila. To je podstatou samsáry a trvá to tak od časů bez počátku až do dneška.

Zaujetí koncepty je jen uměle vytvořené, není to přirozený stav. Je založeno na subjektu a objektu, pozorovateli a pozorovaném. Tato dualistická struktura spolu s rušivými emocemi a karmou, kterou to tvoří, je silou, jež nás vede od jedné samsárické zkušenosti k další. Přesto je zde stále nějaká základní přirozenost, nevytvořená vůbec z ničeho. Je zcela nevykonstruovaná a prázdná, současně je ale bdělá a má poznávací schopnost. Tato nerozdílná jednota prázdnoty a bdělé pozornosti je naším původním základem, který jsme nikdy neztratili.

Co jsme ztratili je poznání, že náš přirozený stav je nerozdílnou jednotou prázdnoty a pozornosti. Ztratili jsme to, protože naše mysl hledá vždycky někde jinde. Neuvědomujeme si svoji skutečnou pozornost a místo toho hledáme všude jinde, mimo nás. A děláme to tak pořád. Šántidéva říká: „Dokud neznáte tajný klíč, ať děláte cokoliv, stále se budete míjet." Tajným klíčem mysli je, že její podstatou je samo‑existující vrozená bdělost. Abychom ten klíč rozpoznali, potřebujeme instrukci, ve které nám mistr ukáže a řekne: „Podstatou vaší mysli je buddhovská mysl sama o sobě." Teď jsme jako přihlouplý člověk, který naříká: „Ztratil jsem sebe. Kde jsem?" Ta instrukce je jako když mu řeknete: „Jsi tady." To je metafora k tajnému klíči.

Kdyby nebylo Buddhovo učení, byly by všechny bytosti zcela ztracené, protože potřebují, aby jim někdo ukázal jejich základ, stále přítomný, nikdy ale nerozpoznaný. To je smysl instrukce, doslova „instrukce, která vám tváří v tvář ukáže vaší vlastní podstatu." Ta instrukce má působivá jména jako mahámudra, madjámika (střední cesta), nebo dzogčen. Všechna tato učení ukazují tu samou základní podstatu. Jsou naprostým opakem koncepčního myšlení, které staví na objektu a subjektu - dualistického rámce mysli, která si není vědoma své vlastní podstaty.

Nemusí to tak ale být. Můžeme poznat svoji podstatu uplatněním instrukcí mahámudry, madjámiky, nebo dzogčenu. I když jsme v podstatě vrozeně osvícení, neuvědomujeme si to. Potřebujeme být proto znovu‑osvícení. Nejprve to musíme pochopit, pak se v tom cvičit a dosáhnout stability. Jako znovu‑osvícení už nemusíme bloudit samsárou.

Buddhovská podstata je totožná s tělem, řečí, myslí, vlastnostmi a činy všech buddhů. Její neměnnost nazýváme vadžra tělo, neumlčitelnost vadžra řečí a nezatemněnost vadžra myslí. Nerozdílnou jednotu těchto tří nazýváme buddhovskou podstatou. Tělo, řeč a mysl všech bytostí jsou jejím projevem. Fakticky má tělo, řeč a mysl všech samsárických bytostí stejný původ jako tělo, řeč a mysl osvícených bytostí. Tělo, řeč a mysl nemohou pocházet ze země, kamene, z hmoty.

Protože naší zkušeností nepoznáváme neměnnost buddhovské podstaty, uzavíráme se do fyzického těla z masa krve. Naše řeč se spojuje s pohyby dechu a stává se hlasem a slovy. Objevuje se a ztrácí. Vědomí začíná stavět na pozorovateli odděleném od pozorovaného. Jinými slovy, začínáme lpět na dualitě, na tom start‑stop procesu, který se v každém okamžiku spouští a zastavuje. Myšlenky se objevují jedna za druhou jako nekonečný proud a pokračuje to tak od časů bez počátku, dál a dál. Takový je náš normální stav mysli. Když nerozeznáme naši přirozenost v tomto životě, mineme naši samo‑existující bdělost. Místo toho se probíráme svými mizernými myšlenkami jako hrachem. Samsára se tak sama udržuje. Pokud nás ovládá předivo myšlenek, jsme zcela bezmocní.

Kdo může samsáru zastavit? Nikdo, jen my sami. I kdyby zde byly všechny bytosti šesti říší a volali bychom: „Pomozte mi, ať nejsem přemožen svým vlastním myšlením," ani jeden by nám nemohl pomoc. Je smutné, že jsme tak ovládáni předivem myšlenek, ve dne v noci, život za životem! Mohli bychom nechat vybouchnout atomovou bombu, abychom zastavili samsáru, ale ani to by nám nepomohlo. Atomové bomby mohou zničit města a celé země, nemohou ale zastavit myšlení. Dokud se nezbavíme koncepčního myšlení, není absolutně žádná cesta jak ukončit samsáru a probudit se k úplnému osvícení.

Když se koncepční myšlení ztiší a odpadne, nastane veliký mír. Je způsob jak toho dosáhnout. Myšlenky jsou ve skutečnosti projevem buddhovské podstaty, projevem naší přirozenosti. Když ji rozeznáme, myšlenky v tom okamžiku beze stopy zmizí a tím se ukončí samsára. Je na to skvělá metoda, a když ji známe, nepotřebujeme vědět už nic dalšího. Máme ji v sobě. Nemusíme ji odněkud získávat, kupovat, hledat a pracně se k ní dostávat. To všechno je zbytečné. Když poznáte svoji přirozenost, překročili jste tím všech šest samsárických říší. Co je to za metodu? Je to to, o co žádáme, když prosíme mistra o instrukci jak poznat podstatu mysli a jak se v tom cvičit. Podstata naší mysli je neuvěřitelně vzácná. Je naším přirozeným dědictvím, které už máme. Učení o tom, jak rozeznat podstatu naší mysli se nazývá: „Buddha ve tvé dlani." Ta analogie znamená, že v okamžiku kdy to rozeznáte, nemusíte už hledat probuzený stav někde jinde. Kdybyste dali na jednu hromadu všechno bohatství světa a na druhou buddhovskou podstatu, co by bylo cennější? Pokud to chcete srovnat, mohu vám rovnou říct, že poznání podstaty mysli, buddhy, kterého máme v sobě, je milionkrát cennější.

Má to smysl? Musíme si to rozvážit sami. Když obchodujeme, máme radost, když vyděláme a smutek když proděláme. Srovnejme tento obchod a buddhovskou podstatu, která je jako klenot, co splňuje všechna přání. Pokud jej nepoužijeme, čeká nás nekonečná samsára. Není zcela hloupé zahodit své štěstí a s tím i příležitost zbavit se nekonečných problémů? Přemýšlejte o tom. Nic nepapouškuji, ani vám nelžu. Je to skutečný, klíčový moment. Kdybychom neměli buddhovskou podstatu, nikdo by nás nemohl vinit.

My ji ale máme, buddhovskou podstatu identickou se třemi těly (káji) všech buddhů. Jamgön Kongtrül nicméně říká:

 

Ačkoliv je moje mysl buddha, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je mé myšlení dharmakája, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je to vrozené a nevytvořené, neuvědomuji si to.

Ačkoliv je přirozenost mým základním stavem, nejsem o tom přesvědčen.

Guru, mysli na mě. Pohlédni na mě se soucitem!

Požehnej mi, ať se moje přirozená pozornost sama osvobodí.

 

Nic není v tomto světě podstatnějšího nežli mysl. S jedinou výjimkou, s přirozeností mysli, buddhovskou podstatou. Mají ji všechny bytosti bez výjimky. Má ji každý, od prvotního buddhy Samantabhadry, až k tomu nejmenšímu hmyzu, dokonce k entitám, které můžete vidět jen v mikroskopu. Všichni ji mají stejnou. Samantabhadra nemá velkou buddhovskou přirozenost a hmyz malou, ani ji nemá vyšší a moucha nižší. Není v ní vůbec žádný rozdíl.

Musíme ale rozlišovat mezi myslí a její podstatou. Podstata mysli všech bytostí a probuzené mysli buddhů je stejná. Buddhovství znamená stabilně setrvávat ve stavu před objevením dualistických myšlenek. Bytosti jako my, které si svoji podstatu neuvědomují, jsou zmatené a ztracené ve svých myšlenkách. Přesto ale podstata naší mysli a samotná podstata probuzených buddhů zůstává stejná. Bytosti i buddhové sdílejí stejný zdroj, buddhovskou podstatu. Buddhové jsou probuzení, protože ji poznali. Samsárické bytosti jsou ve zmatku, protože ji nepoznaly. Ze společného základu tak vyrůstají dvě rozdílné cesty.

Mysl je to co přemýšlí, plánuje a pamatuje si a má všechny ty myšlenky. Myšlení je to co udržuje samsáru a ta bude pokračovat donekonečna, pokud se myšlení nezastaví. Tibetsky je myšlení namtok. „Nam" je objekt myšlení a „tok" je myšlenkou, nebo konceptem o tomto objektu. Namtok je to co naší mysl neustále čeří, ve dne v noci. Buddha je ten, který poznal podstatu mysli, a to ho probudilo. Samsárická bytost je ten, kdo ji nepoznává a je zmaten svým vlastním myšlením. Kdo nepoznává podstatu mysli je samsárickou bytostí. Kdo ji poznává a je v tom stabilní, nazývá se buddhou.

Shrnuto: přirozenost mysli je v podstatě prázdná jako prostor. Nemá žádný tvar, chuť, vůni, zvuk ani strukturu, je zcela prázdná a vždy taková byla. Ve své prázdnotě vypadá mysl jako prostor. Je v tom ale rozdíl. Prostor nemá vědomí, necítí bolest a radost. Mysl je prostorná, otevřená a prázdná, cítí ale radost a bolest. Někdy se jí říká „stále‑vědoucí, stále‑pozorná mysl." Cokoliv existuje, mysl to zná.

Když začne mysl pracovat, může vynalézt spoustu věcí, třeba i atomovou bombu. Mysl tvoří všechny ty úžasné věci, magnetofony, letadla co létají oblohou. Vynálezy nemyslí, vytvořila je ale myslící mysl. Bytosti tvoří samsáru, ve které se nacházíme. Tento výtvor nám ale k ničemu nepomůže.

Mysl je neviditelná a nehmatatelná a proto ji lidé neznají. Proto se diví: „Poznal jsem skutečně podstatu mysli?" Kdyby to byl předmět, vědci by ji už dávno objevili. Předmětem ale není a ani vědci neví co je to mysl. Kdyby to věděli, už by byli všichni osvícení! Slyšeli jste ale někdy o vědci, kterého osvítila věda? Jistě, znají spoustu věcí. Mohou udělat telefony, se kterými můžete mluvit s kýmkoliv kdekoliv na zemi. Stroje, které létají se stovkami lidí oblohou. Mohou vést vlaky přímo skrz horstva. To všechno je možné. Když mysl začne pracovat, je to nevyčerpatelný poklad. Stále to ale neznamená osvícení. Když se mysl začne něčím zaobírat, nevede to k osvícení. Potřebujeme poznat její podstatu.

Jak lze rozpustit myšlenky, vymazat je a nechat je zmizet? Buddha měl techniku, jak vymazat myšlení. To je to, k čemu je instrukce od kvalifikovaného mistra. Když přijdete do školy, musíte opakovat A, B, C,... aby učitel poznal, jestli znáte abecedu, nebo ne. Když ji neznáte, musí vás to někdo naučit, ukázat vám to. Když neznáte podstatu mysli, potřebujete učitele. Je to prosté.

Opravdová ctnost a dobro se tvoří poznáním naší buddhovské podstaty, našeho přirozeného stavu. Uvědom si svoji mysl a spočiň v její prázdnotě bez přítomnosti čehokoliv konkrétního. Po čase se objeví myšlenky. Dělej to znovu a znovu a navykej si na ten přirozený stav. Je to jako když se něco učíte srdcem. Po čase na to nemusíte myslet. Naše těkání se tím bude víc a víc usazovat a mezery mezi myšlenkami se budou zvětšovat. Pak nebudete najednou půl hodiny na nic myslet bez toho, že byste myšlení potlačovali.

Podstata mysli, která je vrozeně prázdná a bez kořenů, není jako představa prázdnoty v mysli. Není to stejné jako snaha držet mysl trvale prázdnou. Nic takového nepomáhá. Spočinutím v přirozené prázdnotě si na ni navykáme. Až budeme setrvávat v prázdnotě celý den od rána do večera, s pozorností neposkvrněnou vnímáním objektu, nebo pozorující mysli, bude to odpovídat bódhisattvovským bhúmi. Až to tak bude celý den a noc bez přerušení, bude to buddhovství, pravé a úplné osvícení.

Z pohledu podstaty mysli jsou myšlenky jako oblaka na obloze a prázdná podstata sama jako nebeský prostor. Naše vědomí je jako sluneční zář. Nebe se nemění, ať je slunečno, nebo oblačno. Stejně tak když uskutečníte probuzený stav buddhů, všechny myšlenky zmizí jak oblaka. Vlastnost moudrosti, vrozená probuzenost, je ale plně přítomná, dokonce i teď, když máme myšlenky. Musíme se cvičit navykat si na poznávání podstaty mysli. Rozpustí to naši negativní karmu a rušivé emoce. Pak už nemůžete být poskvrněni karmou a emocemi, stejně jako nemůžete namalovat střed prostoru.

 

Shambhala Sun, březen 2001