Bečov nad Teplou

Vysoko nad údolím říčky Teplé ční na skále hrad Bečov. Mnoho pánů se zde vystřídalo v dobách dobrých i zlých. Navraťme se o několik věků zpět do časů největšího rozkvětu hradu. Tenkrát býval zdejším pánem Kašpar Pluh. Hrad najednou ožil, páni zde vedli bujarý život a vesele se bavili.

Pán Kašpar zval častokrát na své sídlo nejrůznější kejklíře a pořádal hostiny, při nichž se bohatě jedlo a popíjelo lahodné víno. Však i zábava hodná samotného krále se na Bečově mnohokrát konala. Hradní pán pořádal rytířské turnaje.

Na jednom ze zdejších turnajů se sjelo mnoho rytířů i z dalekého kraje. Ani pán některé neznal a jednoho vyzval na souboj. Neznámý rytíř se vychloubal, že je nejlepší v klání s dřevci.

Pán Kašpar si oblékl brnění, na hlavu si nasadil přílbici s chocholem zdobeným peřím, barevným jako právě padající listí ze stromů. Nasedl na svého hnědáka a s dřevcem v ruce čekal na příjezd svého soupeře.

Rytíř zakrátko přijel a souboj mohl začít. Hodnou chvíli ti dva spolu bojovali a ani jeden nevyhrával. Všichni napjatě očekávali konec klání. Věřili, že jejich pán vyhraje.

Mýlili se však, pojednou se podařilo neznámému rytíři bečovského pána uhodit dřevcem do ruky tak silně, až pán spadl z koně. Bolest byla velmi silná a zakrátko se celá ruka zalila krví. Kapky rudé krve utkvěly na nádvoří a ještě mnoho a mnoho let se tam v osudný den objevovaly.