Babylónská astronomie a astrologie

 
Podle současných názorů lze původ astrologie hledat ve starověké Babylónii, ve státě na soutoku řek Eufratu a Tigridu. O astronomických znalostech Sumerů dnes nevíme téměř nic. Od počátku 2.tisíciletí př.n.l. však Sumerové pravidelně pozorovali planetu Venuši a věděli, že ji lze pozorovat jak na ranní obloze při východu Slunce (jako Jitřenku) tak na večerní obloze při západu Slunce (jako Večernici). Podle dochovaných záznamů si všimli i změn její jasnosti.
Z doby vlády babylónského panovníka Amisadugy se dochovaly zlomky textů, ze kterých poznáváme názvy některých jasných hvězd a některých souhvězdí.
U Babylóňanů, stejně jako asi u všech starověkých národů, jsou Slunce a Měsíc označeny jmény nejvyšších božstev. Jasné planety byly ztotožněny s dalšími významnými bohy. Například Jitřenka se stala bohyní lásky a plodnosti Ištar.
Astrologové ve službách státu a církve, zvaní mágové, se snažili vyčíst z pohybů nebeských božstev budoucnost národa. Pro zpracování astronomických pozorování začali používat svých znalostí aritmetiky a algebry.
Základem, z něhož astrologie vyrůstala, byla magická víra v působnost analogie: podobné procesy a události mají stejné příčiny a následky a výsledek jednoho může ovlivňovat druhý. Proto si mágové pečlivě všímali tzv. heliakických východů a západů hvězd a planet (tj. východů a západů společně se Sluncem) a jasnosti planet na obloze. Pozornost se věnovala i hvězdnému pozadí, na kterém se planety pohybovaly, protože všechny planety se pohybují v poměrně úzkém pásmu hvězd (což je způsobeno rovinami drah jednotlivých planet, které se vzájemně svým sklonem odlišují jen nepatrně). Babylóňané pojmenovali některé jasné hvězdy a některé tyto názvy se dochovali dodnes.
Z 8.stol. př.n.l. se dochovala první učebnice astronomie Mul Apin na hliněných destičkách. Obsahuje záznamy o pozorování Slunce a Měsíce a poznatky týkající se pravidelnosti jejich pohybu po obloze. Rovněž obsahuje záznamy o některých planetách, avšak bez vyznačení periodicity, která by byla základem výpočtu jejich polohy v budoucnosti.
Kolem roku 700 př.n.l. vystupuje astrologie již jako ustálená metoda věštění, opírající se o řadu empirických pouček, které se týkají Slunce, Měsíce a pěti planet. Pokud je pravda, že hliněné tabulky z knihovny v Ninive vládce Aššurbanipala (668 - 626 př.n.l.) jsou opisem textů ještě o sedmnáct století starších, pak více než před čtyřmi tisíciletími stavěla astrologie své předpovědi také na meteorologických jevech. V záznamech se dočteme například, že "když Lunu obklopuje halo a Jupiter se nachází uvnitř, bude akkadský král obléhán a zvířata na venkově budou hynout". A naopak, když "Luna těsně po novu nese bílou korunu, získá král nadvládu nad ostatními národy".
Další staletí vývoje babylónské astronomie a astrologie jsou nejasné. Dochovaly se až tabulky ze 3.stol. př.n.l. a řada záznamů z následujících dvou století, tedy z doby helénistické za říše Seleukovců. Znalosti té doby jsou překvapující, protože neznáme metodu výpočtů a důvodně předpokládáme, že babylónští učenci ještě neznali trigonometrii.
Všechny údaje byly vztahovány vždy k jednomu dni každého měsíce, a to ke střednímu datu novu, zjištěnému pomocí středních rychlostí Měsíce a Slunce podél ekliptiky (zdánlivé roční dráhy Slunce mezi hvězdami). K tomuto datu byly provedeny korekce na okamžitou rychlost, takže bylo možné stanovit okamžik novu s přesností na několik minut. Dále byla uvedena délka dne a noci pro toto datum a vzdálenost Měsíce od ekliptiky, takže bylo možné stanovit možnost nebo nemožnost zatmění Slunce. Podobné tabulky existovaly také pro pohyby planet, jejichž polohy bylo možné stanovit na léta dopředu i nazpět s přesností jednoho obloukového stupně.
Není známo, jak k těmto znalostem babylónští učenci dospěli. Jisté však je, že nejpozději počátkem 4.stol. př.n.l. zavedli přesný lunární kalendář a že nejstarší dochovaný horoskop s polohami planet pro okamžik narození zákazníka pochází z konce 5.stol. př.n.l. Byl sestaven pro datum 29.dubna 409 př.n.l.
Dosud bylo nalezeno a rozluštěno více než dvě stě starověkých horoskopů sestavených v rozmezí dvanácti století. Z nich jsou patrné pozvolné proměny astrologických zvyklostí i to, jak astrologie svými pravidly často odrážela přání a potřeby doby a národů v jejichž dosahu působila.   

  převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)