Aztécká kultura

Aztékové byli národem předkolumbovského Mexika, který v roce 1325 založil svoje město Tenochtitlán na malém bažinatém ostrově na jezeře Texcoco. Vrcholného rozkvětu Aztécká říše dosáhla v 15. století, kdy si dokázala podmanit všechny své okolní kmenové státy. Střediskem Aztécké říše bylo město Tenochtitlán (dnes hlavní město Mexika Mexico City). Kultura Aztéků byla kombinací tradice starších mexických kultur a nových prvků, které měly sloužit především pro zachování celistvosti říše. Aztékové mnohé převzali z kultury Toltéků, kterou hluboce obdivovali.

Umění Aztéků bylo hlavně náboženského charakteru, sloužilo k uctívání jejich četných božstev – Aztékové vytvářeli různou oslavnou keramiku, oslavné sochy z kamene i malé detailně zpracované sošky lidí i zvířat z nefritu, obsidiánu a křemene. Aztécké kresby se dochovaly hlavně ve formě piktogramů, které představovaly předměty nebo zvuky a byly používány hlavně v jejich komplexním systému počítání – samy o sobě však nebyly plným systémem psaní, spíše byly jakousi mnemotechnickou pomůckou k ústně naučeným textům. V náboženských obřadech Aztékové využívali bohatě zdobené masky bohů i zvláštní válečnické ornamenty, které si válečníci kreslili na těla podle svých zásluh při zvláštních rituálech či ceremoniích.

Náboženství Aztéků si vyžadovalo častých lidských obětí, které byly mezi Aztéky využívány daleko častěji než u ostatních kultur střední Ameriky. Například při zasvěcení velké pyramidy v Tenochtitlánu v roce 1487 bylo prý během čtyř dnů obětováno 84.400 zajatců. Tento údaj byl později zpochybněn, nicméně lidské oběti i tak představovaly zásadní prvek aztéckého náboženství. Obětování nebylo pro oběti trestem, spíše považovaly za čest, že mohou být obětovány bohům.

Pravděpodobně nejznámější aztéckou strukturou z kamene je jejich obrovský kamenný kalendář, který měří 370 cm v průměru. Ve středu tohoto kamene byla vytesána tvář slunečního boha, další kružnice kolem jeho tváře symbolizovaly nebesa a dny. Aztécký kalendář měl 365 dní o osmnácti měsících po dvaceti dnech a pěti dnech na závěr roku, které byly pokládány za nešťastné, a během nich se nedoporučovalo zahajovat jakoukoliv práci.

Aztékové používali jako jednoduché platidlo kakaové boby, které přesně odpovídaly stanoveným cenám – malý králík stál třicet bobů, krocaní vejce tři. Otcové mohli také prodávat svoje dcery jako otrokyně nebo na náboženské oběti za cenu pěti až sedmi set kakaových bobů, malé zlaté sošky stávaly kolem dvě stě padesáti bobů. Na dražší předměty se používalo plátno různých délek, které bylo nazýváno quachtli. Dvacet quachtli pak vydrželo běžnému člověku na rok. Aztékové pořádali velké trhy, na kterých se sešlo i šedesát tisíc nakupujících.

Posledním panovníkem Aztécké říše byl Montezuma II. (Motehcuzōma Xocoyotzin), jehož vzkvétající říši v 16. století zničil španělský conquistador Hernando (Hernán) Cortés, který dosáhl Mexického zálivu v únoru 1519 a který 13. srpna 1521 po mnoha masakrech a zavraždění Montezumy dobyl Tenochtitlán. Cortés při svém dobývání využil odporu podrobených kmenů k aztécké nadvládě, nicméně jeho hlavní zbraní byla víra Aztéků v návrat bílého vousatého boha Quetzalcoatla z východu, za kterého byl Cortés Aztéky považován. K rychlému zániku Aztécké kultury přispěla krutost španělských dobyvatelů i infekční choroby (hlavně neštovice, spalničky a tyfus), které tam dobyvatelé zavlekli a kterým během šedesáti let podlehlo téměř osmdesát procent původního obyvatelstva.

O odkaz Aztéků se postarali vzdělaní potomci dávných Aztéků a španělští knězi, kteří zapisovali jejich příběhy a legendy do knih a kodexů. Nejznámějším takovým kodexem je pravděpodobně Florentský kodex, který sepsal františkánský mnich Bernardino de Sahagún s pomocí původních Aztéků, které naučil psát v jejich jazyce latinkou. Dalšími známými kodexy jsou kodexy Ríos nebo Mendoza, které byly vytvořeny Aztéky, nicméně za dozoru a cenzury španělských autorit.  

zdroj: https://www.artmuseum.cz