Aura na fotografiích

Většina z vás určitě namítne "vždyť ale existují fotografie, na kterých je aura zachycena. Dokonce jsem si jednu nechal za nehorázné peníze udělat!" Jak je to možné? Fotografie aury ve skutečnosti nezobrazují skutečný obraz aury. Prostě auru stroje neumějí zachytit. Na filmovém materiálu je pouze iluze aury. Jak vzniká?

Na těle se umístí senzory, které se přímo dotýkají kůže. Tyto senzory měří elektrický odpor kůže, jehož výsledky jsou závislé na slanosti pokožky a vůbec celkovém stavu svalstva, takže tato hodnota není stálá. Svoji roli může sehrát mnoho jevů: diety, zdraví, teplota, sladkosti, emoce, aktivita atd. Tyto záznamy jdou přímo do elektronického zařízení, připojeného ke kameře (malá černá krabička) a jím interpretovány. Toto zařízení poté generuje soubor elektrických signálů, závisející na svém programu.

Tento soubor putuje do speciálně upravené kamery. Optické zařízení uvnitř kamery vytvoří speciální vzor barevných signálů, které jsou přeneseny na film, na kterém je samozřejmě zachycena i fotografie. Tak je vytvořena téměř dokonalá iluze aury, obklopující pozorovaný objekt - v závislosti na vzorci, generovaného prvotním měřením odporu.

Vzhledem ke způsobu, jakým jsou tyto fotoaparáty sestrojeny, jen vzácně (vlastně skoro nikdy) nelze získat dva stejné obrázky. To je způsobeno obrovským množstvím možných signálů, generovaných dvěma třeba jen velmi málo odlišnými měřeními. Jen velmi vzácně se může stát, že obdržíme dvě identické množiny vstupních dat od jedné osoby, tedy vytvořit dvě stejné fotografie aury stejný den.

Fotografie aury je vlastně spojení myšlenky samotného fotoaparátu a výzkumu, založeném na pozorování jasnovidců. Výsledkem je spektrum barev, jež představuje jak by asi aura měla vypadat podle názorů těch, kdo tento systém vyvinuli. Tvůrci přiřazují jednotlivé barvy k příslušným parametrem odporu kůže. (Ještě populárnější než tento způsob je tzv. Kirlianova fotografie, která pracuje na velmi podobném principu, pouze bez oné černé krabičky, a to jako měření statické elektřiny na povrchu kůže - nevýhodou této "poctivější" metody je její monochromatičnost, která naznačuje, že to nejspíš nebude to pravé.)