AstroPulse: Nový pohled na oblohu

Myšlenkové pochody mimozemšťanů

Kdybyste byli členy mimozemské civilizace, která se snaží o komunikaci na velkou vzdálenost, jaké technické vybavení a metodu byste zvolili?

Na tuto otázku je velice těžké odpovědět, pokud nejsme sami mimozemšťané, ale můžeme se o to minimálně pokusit podle vlastních vědomostí a možností. Velmi pravděpodobně bychom vyslali rádiový signál, protože je velmi rychlý (cestuje rychlostí světla), má velký dosah a relativně snadno se vysílá. Naše vysílání by mělo pravděpodobně podobu signálu v úzkém frekvenčním pásmu, který by byl snadno odlišitelný od vysílání v jiných pásmech a od přirozeného vesmírného šumu. Jinými slovy, pokud bychom chtěli komunikovat mezihvězdným prostorem, s velkou pravděpodobností bychom použili stejnou technologii, která pro nás léta tak dobře pracuje na mnohem menších vzdálenostech.

Neudělali by mimozemšťané to stejné?
Snad ano. Tedy alespoň si to většina účastníků SETI myslí již od počátku tohoto výzkumu před půl stoletím. Díky tomu se většina projektů SETI zaměřuje na průzkum signálů v oblasti „vodní díry“, čili na hledání signálu v úzkém frekvenčním pásmu, pohřbeného někde v širokopásmovém kosmickém šumu. Samotný projekt SETI@home je v tomto ohledu typický. Většinu svého enormního výpočetního výkonu věnuje na selekci hrubých dat z Areciba a vybírá z nich pouze úzké pásmo, ve kterém by se podle předpokladů mohl skrývat mimozemský signál.

Ale možná také ne. Možná mimozemšťané (z vlastních důvodů) zvolí pro komunikaci úplně jiný způsob. Jednou z velmi pravděpodobných alternativ nepřetržitého vysílání signálu v úzkém frekvenčním pásmu je vysílání výrazných širokopásmových pulsů. Ty by ovšem při zaměření na určitou vlnovou délku nad pozadím komického šumu nevynikly. Je to dáno tím, že jsou to velmi krátké a přerušované výtrysky energie, které pokrývají celou šířku pásma. Proč by si mimozemšťané zvolili tuto metodu místo té, kterou považujeme za pravděpodobnější? Kdo ví, koneckonců nejsme oni a tak si ani nemůžeme představit mezi jakými technologiemi si vybírají. Hlavní věc je uvědomit si, že tato forma komunikace je možná a je stejně reálná jako vysílání v úzkém frekvenčním pásmu vodíku, které dosud prohledáváme. Pokud tedy předpokládáme, že mohou mimozemšťané vysílat i tento typ signálu, je logické, že by po něm výzkumníci SETI měli pátrat.

Proto již několik let pracuje Dan Werthimer se svým týmem na rozšíření DC výpočtů SETI@home právě tímto směrem. Stejně jako tradiční SETI@home využívá i tento nový projekt surová data z celooblohového průzkumu v Arecibu. V tomto ohledu hledání nového typu signálu nepředstavuje žádné zvýšené náklady ani změnu v technickém vybavení. Data jsou opět rozdělena na pracovní jednotky a jsou rozesílány uživatelům na zpracování. Počítače uživatelů po dokončení výpočtů zašlou výsledky zpátky na centrálu SETI@home v Berkeley. Tento postup je stejný jako u klasického projektu Seti@home. Rozdíl je jen v tom, že v novém projektu probíhá vyhledávání extrémně krátkých širokopásmových pulsů namísto déle trvajících signálů v úzkém frekvenčním pásmu. Pro odlišení od tradičního výzkumu projektu SETI@home dal přípravný tým novému projektu jméno AstroPulse.