Astrologie jihovýchodní Asie

Evropská astrologie tvoří jen jednu ze škol. Od evropské astrologie se dodnes značně liší indická astrologická soustava. Odvozuje se od učení Varáha Mihira, autora základního spisu Bríhat Džátaka, který se stal za vlády Guptovců (dynastie ze 4. až 6.stol.) jednou z nejvážnějších místních autorit. Indičtí astronomové rozpracovali do hloubky výsledky řecké astronomie a mimo jiné došli k závěru, že Země se otáčí a tělesa ve vesmíru jsou žhavá (hvězdy a Slunce) a chladná (Měsíc a planety). Posléze mnohé názory převzali arabští učenci v 8.stol.
Svébytnou a na Evropě zcela nezávislou soustavu vytvořili astrologové v Číně, Koreji a v Japonsku.
Staří čínští astronomové pozorovali oblohu noc za nocí, rok za rokem a po celá staletí velmi pečlivě shromažďovali své záznamy ve svých kronikách. Trvalý zájem o nebeské dění zrcadlí zásadní důslednost celkového přírodního čínského myšlení. "Vše, co se děje na Zemi, jako by bylo odleskem pravidelnosti nebeských dějů".
"Hvězdná obloha je rozevřenou knihu, z níž lze číst příští osudy," píše se v jedné z nejstarších astronomických a astrologických knih. Astrologie byla ve službách státu a její poznání byla vyhrazena jen císaři a nejvyšším hodnostářům jako tajné informace nejvyšší důležitosti.
Zvláštní pozornost byla věnována kometám. Pokud nějakou kometu astrologové spatřili, museli o ní informovat ihned císaře, neboť komety přinášely císaři zvěstování nebes, obvykle nějakou neblahou zprávu. Klasifikace a záznamy o kometách jsou tak důsledné, že je dodnes lze využít k datování návratů Halleyovy komety. Císařský astrolog obvykle zastával i funkci historika.
Tradiční čínská astrologie má své kořeny v náboženské a filozofické koncepci dvou praprincipů - jin a jang. Obě tyto prasíly, jimiž se řídí celý vesmír, mají bipolární charakter a vzájemně se doplňují. Jin je ženský princip, pasívní, záporný, studený a spíše destruktivní. Přísluší mu Měsíc a Země. Jang je mužský princip, aktivní, kladný, jasný, silný a produktivní. Patří mu celé nebe, Slunce a život. Rovnováha v kosmu je závislá na harmonii mezi jin a jang, podobně jako v lidském těle, v němž kromě jin a jang působí kosmická energie čchi.
Vesmír a živé bytosti jsou tvořeny z pěti základních elementů: dřeva, hlíny, kovu a vody. Vzájemným působením v pravidelné posloupnosti vznikají a zanikají. Každému elementu je také přiřazena planeta (bez Slunce a Měsíce, které náležejí praprincipům). Dřevo - Jupiter, oheň - Mars, hlína - Saturn, kov - Venuše, voda - Merkur.
V čínské astrologii je každému roku, měsíci, dni a hodině přiřazen konkrétní symbol nebeský a pozemský, které se střídají v kosmickém rytmu.
V evropské astrologii na obloze existuje zvířetník se dvanácti znameními. Ve východní Asii začíná rok až během ledna nebo února podle lunárního kalendáře. Pořadí znamení je: chytrá a bojovná myš (také krysa), mírný buvol, odvážný tygr (nebo panter), dobromyslný zajíc, duchaplný drak (nebo krokodýl), vychytralý had, energický a netrpělivý kůň, způsobná a pasivní ovce (také koza), obratná opice, hrdý kohout, věrný pes, čestný kanec (také vepř). Znamení myši odpovídá na ekliptice našemu beranu, znamení buvola našemu býku, atd. Každému znamení náleží jiný praprincip (myš - jin, buvol - jang, tygr - jin, atd.).
Například rok 1990 - 1991 je totožný s rokem koně. To je znamení politiků, velkých řečníků a bojovníků. Kancléři Kohl a Schmidt, americký prezident Roosevelt, ruský vůdce Lenin byly "koně". Podle čínské astrologie je to znamení temperamentní, ohnivé, avšak jeho nositelé nemívají příliš přátel, jejich povaha má být egoistická, ovšem jsou pilní a mají velký organizační talent.
Dvanáct znamení pozemských se v astrologických předpovědích kombinuje s pěti znameními nebeskými (podle elementů a planet), čímž vzniká soustava šedesáti dvojitých znamení, počínajících "dřevěnou myší" a konče "vodním prasetem". Každých dvanáct let nastává rok koně, ale jen jednou za 60 let rok kovového koně, jak je tomu bylo 27.1.1990.    

převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)