Astrologie a Univerzita Karlova
Panteistické zaměření se rozvíjelo nejvíce na půdě svobodného vysokého učení. Za dvě desetiletí se univerzita rozrostla a stala se jedním z vrcholů evropské vzdělanosti. Karlova univerzita významně ovlivnila celá staletí dalšího vývoje naší i světové astronomie a astrologie.
Po prvním učiteli, kterým byl Mistr Gallus (Havel) tu vyučoval Jenek z Prahy, kterého jako matematika chválil i Mistr Jan Hus. Ten byl příznivcem rozvoje astronomie a přítelem mnoha slovutných astronomů té doby. Při determinaci kněze Jakoubka ze Stříbra pronesl pozoruhodnou řeč, v níž mimo jiné pravil: "Dobře také odpověděl Empedoklés na otázku proč žije, že proto, aby hvězdy pozoroval. Odejmi, pravil, nebe a nebudu nic." Poznamenejme, že Empedoklés byl řecký filozof a lékař z 5.stol. př.n.l., který mimo jiné hlásal, že hvězdy mají materiální podstatu.
Také další Mistr univerzity, Křišťan z Prachatic, byl blízkým Husovým přítelem. Nalezl dokonce v sobě tolik odvahy, aby ho 4.března 1415 navštívil v kostnickém vězení. Křišťan proslul jako učitel, autor hvězdářských spisů i jako lékař a byl po celé Evropě uznávaným učencem. Pověstná je jeho předpověď z roku 1433, kdy podle hvězd oznámil brzkou smrt králi Vratislavovi, který následujícího roku skutečně zemřel.
Od roku 1399 přednášel na univerzitě také Jan Šindel z Hradce Králového (1375 - 1450), který rovněž proslul v tehdejším vzdělaném světě. Jako rektor univerzity se roku 1410 zasadil, aby nedošlo ke spálení Viklefových spisů. Z jeho knih se bohužel nezachovala žádná, i když víme, že ještě počátkem 17.stol. se jeho učebnice hojně používaly.
Jan Šindel byl po staletí zapomenut. Přesto mu vděčíme za jednu z dominant Prahy. Za jeho života byl v Praze totiž sestrojen orloj, poskytující nejen časové ale i astronomické a astrologické údaje. Sám název pochází z výrazu Hodloy Claretovy skupiny.
Pověst převzatá Aloisem Jiráskem vypráví, že staroměstský orloj postavil Mistr Hanuš, kterého pak dali konšelé oslepit, aby nic tak skvělého nemohl postavit v jiných městech. Historka, jak bylo zjištěno v našem století, je zcela smyšlená.
Všechno totiž nasvědčuje tomu, že orloj postavil hodinářský mistr Mikuláš z Kadaně, nejspíše kolem roku 1410. Hlavní částí orloje je jeho astronomická sféra, dokládající mimořádné znalosti svého autora. Skvělý hodinář musel mít svého vědeckého poradce a tím nemohl být nikdo jiný, než Mistr Jan Šindel.
Mistr Hanuš, ve skutečnosti Jan z Růže, pak orloj doplnil o kalendářní ciferník a zdokonalil hodinový stroj. Snad přidal i některé figurky, ale apoštolové přibyli až někdy v 17.stol. a jejich dnešní podoba je dílem Vojtěcha Suchardy. Podrobně se historií pražského orloje zabývá kniha [3].
Od roku 1427 do roku 1463 na pražské univerzitě působil Martin z Lenčice, původem z Polska, který kromě vyučování astronomie jako první profesor obdržel titul "astronomus publicus".
V univerzitní knihovně se dochoval rukopis naší nejstarší ještě latinsky psané pranostiky z roku 1455, v níž Martin z Lenčice na čtyřech listech pojednává o vzájemných polohách planet a z nich plynoucích následcích pro naši zemi. Konkrétně rozebírá zejména tři aspekty - opozici Saturnu s Jupiterem, zatmění Měsíce v souhvězdí Štíra a konjunkci Saturnu s Marsem v témže souhvězdí. Protože souhvězdí Štíra je znamením půlnočním (severním) a Saturn je oběžnice vládnoucí nad Čechami, Polskem a Pruskem, mají se prý tyto země připravit na příchod moru a válek...
V pranostikách se čtenář poučil o panování planet toho kterého roku, o zatměních, o předpokládané meteorologické situaci a úrodě, o nemocech a moru a podobně. Jejich obliba vrcholila s rozšířením knihtisku. V českém rukopise z roku 1471 (roku úmrtí Jiřího z Poděbrad), dnes uloženém ve Stockholmu, je mimo jiné planetář s rýmovanými pranostikami o počasí. Zřejmě však jde o překlad z latiny.
Jak již bylo řečeno, astrologie byla v této době úzce spjata s lékařstvím. Velkou popularitu si proto získaly tzv. minuce, což byl druh kalendáře s hvězdářskými záznamy a s označením dnů, kdy je vhodné pouštění žilou. Název vznikl z latinského "minuatio sanguinis" (vybrání času ku pouštění žilou). Podle Františka Palackého byly minuce obsahově mnohem bohatší než kalendáře.
V této době univerzita prožívala hlubokou krizi a téměř přestávala fungovat. Výuka na artistické fakultě však nikdy nebyla přerušena a zejména hvězdářství se dále rozvíjelo.
Ve světě oblíbené minuce a kalendáře vydával v němčině absolvent pražské univerzity Václav Fabri z Českých Budějovic, působící na univerzitě v Lipsku. První česky psanou minuci vydal zřejmě bývalý rektor pražské univerzity Mistr Vavřinec z Rokycan roku 1485.
S minucemi je spjato především jméno Mikuláše Šudy ze Semanína, který nejprve učil na univerzitě a poté se od 20.let 16.století věnoval vydávání municí, k čemuž měl od krále Ferdinanda zvláštní privilegium.
převzato z časopisu Natura Plus (https://natura.baf.cz)