Armáda internetových diskutérů ve službách Ruska

Říká se jim různě. Brigádníci, ruská armáda trolů nebo trolí továrna. Později též „Trolové z Olgina“, podle čtvrti v Petrohradě, kde část této „armády“ podle dostupných údajů sídlí. Jejich úkoly jsou různé, ale cíle jsou v zásadě podobné: působit zmatek na webových diskuzích a podporovat zprávy odpovídající vizi Kremlu. A to nejen propagací nějakého konkrétního názoru, ale třeba i tím, že diskuzi na nějaké téma de facto znemožní.

„Tito trolové dokážou zahltit některé diskuze takovým způsobem, že je další diskuze nemožná,“ popisuje ruský novinář Sergej Černov. „Na vybrané zprávy reagují tito trolové ohromným množstvím špíny a nadávek. Normální diskutující tak pokračovat v diskuzi prakticky nemůže.“

Reportáž BBC ukázala i některé konkrétní údaje o této trolí armádě. „Internet Research Agency zaměstnává v nevýrazné budově v Petrohradu asi 400 lidí,“ uvedla BBC v roce 2015. Tito trolové mají za úkol spravovat falešné účty, které se tváří jako skutečné. Obvykle se vydávají za ženy v domácnosti nebo „rozhněvané americké občany“. Aby se vyhnuli podezření, kromě politických témat plní své falešné profily také nevinným obsahem: odkazy na recepty, nápady na cestování nebo obrázky domácích mazlíčků.

Bývalá zaměstnankyně této trolí agentury uvádí konkrétní příklad: „Po vraždě (Borise) Němcova jsme měli za úkol šířit zprávy, že šlo o provokaci ze strany opozice, že byl zabit svými vlastními společníky,“ popsala Lena pro Radio Svoboda.

Cílem zde nebylo přesvědčit někoho o tom, že to tak skutečně bylo. Cílem bylo rozšířit představu o tom, že existuje velké množství lidí s takovýmto názorem, což přispívá k relativizaci problému. „Je to taková cenzura naruby,“ popisuje ruský novinář Peter Pomerantsev. „Ruská vláda nedokáže zabránit tomu, aby se nějaká informace objevila na internetu. Dokáže ale takovou informaci utopit v záplavě konspiračních teorií a neověřených zvěstí.“

Uniklé dokumenty ukazují, že trolové mají jasně dané „kvóty“ na svou činnost. V roce 2014 se od nich očekávalo, že napíšou 50 komentářů denně. Každý měl také spravovat šest Facebookových stránek, na které denně dodává aktuality. Ruská vláda pravost uniklých dokumentů rozporovala.

Kromě těchto skrytých a anonymních aktivit samozřejmě Rusko provozuje i zcela oficiální či polooficiální média, která zdůrazňují a podporují ruský pohled na světové i domácí dění. Výše zmíněná zpráva amerických tajných služeb například zmiňuje televizní stanici RT (dříve Russia Today). V Česku zase známe ruský Sputnik (dříve Hlas Ruska) dostupný v desítkách jazyků.

Severoatlantická aliance označuje Sputnik a další ruská média za prostředky ruské propagandy. Amerika proti vlivu ruských médií bojuje například tím, že vyzvala RT k registraci jako „cizí agent“. Jak ale poukazuje Jim Rutenberg z New York Times, boj s mediální „propagandou“, šířenou ruskými médii, je velmi obtížný, dokonce obtížnější, než boj s troly a hackery: „Bezpečnost počítačů můžete vylepšit . Ale RT a Sputnik operují jako mediální organizace, a požívají tedy ochrany, které jim západní liberální demokracie nabízí.“

Bezpečnostní informační služba ČR (BIS) ve své výroční zprávě za rok 2016 uvádí, že Česká republika byla „zasažena vlivovými operacemi či aktivními opatřeními, které byly přímými či nepřímými komponenty ruské hybridní kampaně proti jiným cílům.“

„V roce 2016 ruské vlivové a zpravodajské operace v ČR korespondovaly s popsanými teoretickými schématy. Tyto ruské vlivové a zpravodajské aktivity jsou v prvé řadě ruskou ingerencí do českých vnitřních záležitostí (ve škále vlivových opatření od bílé po černou). Ve strategické rovině jsou však vnímány jako součásti ruských hybridních kampaní proti Ukrajině, NATO a EU,“ stojí ve zprávě BIS.

EU dlouhodobě varuje před ruskou propagandou, jak upozorňuje i Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR.

Jaké konkrétní příklady ruských informačních operací Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám zaznamenalo? „Jde např. o otevření konzulátu Doněcké lidové republiky v Česku (viz např. Sputnik), o aféru kolem sochy maršála Koněva v Praze (viz společný dopis velvyslanců Ruska, Arménie, Ázerbájdžánu, Běloruska a Kazachstánu ministrovi zahraničních věcí ČR a odpověď ministra zahraničních věcí ČR) Dále také o informace o tom, že v Česku je mučen hacker Nikulin (viz článek Izvestija a článek Aeronetu),“ vypočítává vedoucí CTHH, Benedikt Vangeli.

Nedůvěra není vedlejší produkt

Také on připomíná, že dezinformace nemusejí mít jeden konkrétní politický cíl a dezinformace si tak mohou dokonce vzájemně konkurovat a protiřečit. „Cílem všech těchto informačních operací je však mj. podkopávání demokratických hodnot a institucí, šíření nejistoty a prosazování neshod živených strachem,“ shrnuje Vangeli. „Tedy oslabování společnosti a státu protivníka, subverze.“

Čímž se dostáváme k otázce, která možná napadla i naše čtenáře. Proč vychází článek o „ruském vlivu na internetu“ právě po českých prezidentských volbách? Odpověď je jednoduchá: protože se o tom tématu právě kvůli volbám více mluví, a tak vyplouvají najevo mýty o tom, jak takový vliv funguje. Někteří lidé se domnívají, že „Rusko tahá za nitky“, jiní zase, že „k žádnému ovlivnění nedochází“.

Skutečné techniky, které jsme za použití výše odkázaných zdrojů popsali, jsou ale o poznání jiné. Nemají obvykle tak konkrétní záměry, jaké jsou jim často připisovány. Zmatek, nedůvěra a totální rezignovanost obvykle nejsou jejich vedlejším produktem, ale jejich hlavním cílem.

Zdroj: https://technet.idnes.cz

Poznámka pro čtenáře
Vycházíme z veřejně dostupných materiálů, oficiálních zdrojů a uniklých informací. Zdroje odkazujeme přímo v textu. Tento článek je konkrétně o ruských informačních operacích. Ruské tajné služby nejsou pochopitelně jediné, které se snaží ovlivňovat politické dění v jiných státech.