Archeologická záhada jménem Glozel

Okolnosti glozelského objevu připomínají legendu o nálezu léčivých pramenů v Teplicích vepříkem pasáčka Kolostůje. Na začátku příběhu totiž také stojí obyčejný rolník: sedmnáctiletý Émile Fradin ze statku Glozel ve vesnici Ferrières-sur-Sichon ve střední Francii. Když 1. března roku 1924 oral, krávě, kterou měl zapřaženou v pluhu, se zaklesla noha v díře. Když se jí Fradin pokoušel vyprostit, nalezl úlomky keramiky a kosti. Postupně pak na místě odhalil ještě další věci: kamenné nástroje, sošky, nádoby a také hliněné destičky a oválné kameny se záhadnými znaky. Od místního učitele Adrienna Picandeta si zapůjčil knihu o pravěku a archeologii a zjistil, že věci, které našel na poli, se podobají obrázkům z knihy. 

Tabulky s "pravěkým písmem" z GlozeluFoto: Salomon Reinach, licence Public Domain, volné dílo

Zpráva o nálezu se rozkřikla po okolí a dozvěděl se o něm i Antoine Morlet, lázeňský lékař z nedalekého Vichy a hlavně amatérský archeolog. Zaplatil Fradinovi 200 franků, aby mohl v Glozelu kopat a v následujících letech vyzvedl ze země přes dva tisíce dalších předmětů. Morlet určil, že předměty pocházejí z neolitu. Způsobil tak velikou senzaci zejména v případě destiček a kamenů se znaky, které připomínaly runové písmo. Pokud by totiž destičky se znaky byly tak staré, jak Morlet tvrdil, šlo by o nejstarší písmo na světě. Ke statku Glozel se začali hrnout zvědavci a milovníci historie. Fradinova rodina proto vybudovala malé muzeum, kde byly vykopané předměty vystaveny. 

V roce 1927 na zasedání Světového kongresu antropologů a archeologů byla ustavena komise nestranných odborníků, která měla neobyčejné naleziště v Glozelu prozkoumat. Odborníci si nejen prohlíželi už nalezené předměty, ale sami také pracovali na vykopávkách. Jejich závěry byly pro nadšení médií a široké veřejnosti jako studená sprcha. Některé předměty z Glozelu jsou padělky, jiné jsou skutečné pravé, ovšem pocházejí z různých časových období a na své současné naleziště byly zakopány až v současnosti. Navíc u mladého Fradina byla nalezena padělatelská dílna s několika rozpracovanými předměty. Fradin kvůli tomu dokonce stanul před soudem, ten ho ale pro nedostatek důkazů osvobodil. 

Mladý Émile Fradin ze statku v Glozelu se svými nálezyFoto: Zdroj: Bibliothèque nationale de France, licence Public Domain, volné dílo

V roce 1941 vstoupil ve Francii v platnost zákon, který zakazuje soukromé vykopávky a tak se až do 80. let naleziště u statku Glozel nikdo nedotkl. Případ Glozel ale rozhodně nespal. Rozpoutal se kolem něj další z odborných sporů, který trvá vlastně dodnes. Jedni, vesměs vážení profesionální archeologové, měli ve věci glozelského nálezu jasno – jde o Fradinův podvrh, druzí, především nadšenci, věřili Morletovým závěrům a hájili Fradinovu nevinu. Prostý chlapec z vesnice by prý těžko mohl vymyslet tak sofistikovaný podvod. Novou dynamiku do případu v 70. letech minulého století na chvíli vnesla termoluminiscenční datovací metoda, kterou určila, že keramické nálezy pocházejí někdy z pozdní doby železné. Závěry nové metody ale později mnozí badatelé odmítli s tím, že byla tehdy ještě mladá a nedokázala se ubránit určitým chybám. V následujících letech byly nálezy z Glozelu testovány ještě dalšími způsoby. Ty však nic zásadního nepřinesly. Akademická obec dál trvá na svých odmítavých postojích a „Glozelovci“ zase na svých. 

Případ Glozel dnes rezonuje především v záhadologických kruzích. Glozel je považován za bývalé keltské centrum, znaky z destiček za tzv. glozelské písmo, které je řazeno k prastarým obrázkovým symbolům z jižní Ameriky a Blízkého východu. Podle některých se glozelské znaky vyskytují dokonce i na zvíkovské věži Markomance. Jak to ale bylo doopravdy, zda a které předměty byly nalezeny skutečně v Glozelu a které sem byly dodatečně zakopány a kým, popřípadě kdo byl padělatelem falešných nálezů, to se dnes už asi nedozvíme. V Glozelu ale dál mají své muzeum a Émile Fradin až do své smrti v roce 2010, kdy mu bylo 103 let, tvrdil, že on nikoho nepodvedl, a dál trval na tom, že glozelské nálezy pocházejí z neolitu.