Archa úmluvy

Ve filmu hraje Harrison Ford drsného archeologa Indiana Jonese, který objeví jeden z největších biblických pokladů - Vendyl Jones se pokusil tuto fikci proměnit ve skutečnost. 
 

Tento baptistický duchovní tvrdí, že je živou předlohou Indiana Jonese a od počátku 90. let usiluje o nalezení legendárního cíle svého filmového kolegy - Archy úmluvy. Podle bible byla touto svatou relikvií nádherná schránka ze dřeva (zevnitř i zevně vyzdobena ryzím zlatem), která obsahovala dvě kamenné tabulky, na něž Bůh napsal deset přikázání. Mojžíš ji vytvořil z akátu na hoře Sinaj kolem roku 1250 před Kristem. Arca byla 114 cm dlouhá a 69 centimetrů široká a vysoká, s těžkým zlatým víkem ozdobeným dvěma anděly. Po stranách měla zlaté kruhy a skrz ně prostrčená dlouhá bidla, na kterých se vyzvedla na ramena vybraných nomádských nosičů, kteří ji takto přenášeli při putování pouští. Izraelité však nebojovali pouze kvůli kamenným tabulkám. Archa prý vyzařovala božskou energii, která ničila jejich nepřítele. Ne bez důvodu byla v bibli popsána jako znamení a pečeť Boží úmluvy s jeho lidem. Během jednoho střetknutí se jí zmocnili Filištínští, avšak jejich úspěch neměl dlouhého trvání, neboť je potkala veliká pohroma v podobě zhoublých nádorů. Brzy poté se ochotně zřekli své kořisti a poslali ji zpět na voze taženém dvěma kravami, které ji zavezli za hranice Bét-šemeše, levantského města v severním Judsku, kde ji Izraelité získali zpět a odnesli do Kirjat-jearímu. Zde ji roku 955 př. Kristem umístil král Šalamoun do vysvěcené místnosti zvané Nejsvětější svatyně v prvním Chrámu, vztyčeném na hoře Moriah jako schrána pro tento zázračný předmět. Podle legendy Archu později ukradl Menelik, syn Šalamouna a královny ze Sáby, který ji odvezl na místo budoucíhoAxumu v severní Etiopii. Podle jiné pověsti však krátce před zničením Chrámu Babyloňany roku 587 př. Kristem přestěhoval Archu Jeremiáš, který ji uschoval na neznámém místě kdesi v okolí. Třetí možnost prostě říká, že byla zničena. Ať je však pravdivá jakákoliv teorie (pokud vůbec některá), výsledek je stejný: někdy před zničením Chrámu archa prostě zmizela, alespoň tak praví pověsti. Náhle je z ní ztracená Archa a její osud je neřešitelným tajemstvím pro učence z celého světa. A tu přichází Vendyl Jones. Jako ředitel institutu judaismu a křesťanství v Texasu vedl Jones v březnu 1992 archeologický výzkum ve slavných Kumránských jeskyních na Západním břehu Jordánu, které tehdy byly na území okupovaném Izraelem a v nichž byly roku 1947 nalezeny "svitky od mrtvého moře". Roku 1952 byl objeven velmi kontroverzní svitek, který údajně obsahoval soupis mnoha svatých předmětů uložených původně v druhém Chrámu v Jeruzalémě (postaveném Herodem Velikým a zničeném roku 70 po Kristu římským vojskempod Titovým velením), jakož i místa, na něž byly předměty přestěhovány před zničením chrámu. Jedním z uvedených předmětů byla i Archa úmluvy. Jak se dostala do Druhého Chrámu, nebylo objasněno, ale Jones toužil Archu vypátrat, k čemuž ho podněcoval i úspěch z roku 1988, kdy objevil malý posvěcený džbán, který je údajně také na svitku se seznamem. V květnu 1992 se zdálo, že je se svým týmem u konce, když v jedné jeskyni objevili kadidlo z Chrámu, avšak jejich naděje se rozplynuly, když jim 14 dní po jejich posledním objevu Úřad pro izraelské památky zastavil vykopávky a odmítl prodloužit povolení k pátrání. Pro zastavení prací nebyl uveden žádný důvod. Jonesovy snahy o nalezení ztracené Archy tedy byly zmařeny a Jones dnes svou přezdívku Indiana odmítá.Zajímavé je, že ve stejné době, kdy Jones hledal Archu na západním břehu Jordánu, se objevila zpráva o jejím nálezu - v Etiopii. V knize The Sign and Seal a Fingerprints¨ of the Gods popisuje britský novinář Graham Hancock své svízelné pátrání po Arše úmluvy, které ho zavedlo do Axumu, na základě menelikovského předpokladu postšalamounské existence Archy. Hancock se však při průzkumu přesvědčil, že ji Menelik neukradl. Naopak věří, že do roku 650 před Kristem byla uchována v prvním Chrámu, a pak ji jeho kněží - z obavy, aby ji židovský král Manasses, který byl pohanem, nezničil - přenesli do nově dostavěného Chrámu v Elefantině v Egyptě. Tam byla uložena až do roku 410 před Kristem, kdy byl Chrám zbořen. Archa byla naštěstí zachráněna a její nosiči ji na útěku dopravili k jezeru Tana v Etiopii, odkud ji roku 350 po Kristu král Ezana převezl na sever do Axumu. Zde byl pro ni vztičen zvláštní příbytek - svatině sv. Marie Sionské. Kromě období středověkých válek, kdy byl hrad několikrát zničen a znovu postaven a kdy musela být Archa odvezena, zde byla umístěna téměř stále. Proč se tedy předpokládá, že se ztratila? Proč archu obklopuje tolik záhad, když je možné ji spatřit v jejím úkrytu? Hancock na své strastiplné pouti totiž poznal, že problém není tak jednoduchý, jak se zdá. Když Archu vystopoval až ke svatyni sv. Marie Sionské, zjistil že během procesí slavícího svátek Timkat vznikla replika se zdobenou draperií, ale skutečnou Archu stále ukrývá queddusa queddusan (odpovídající Nejsvětější svatyni), která je nepřístupná všem, kromě jediné osoby - strážce Archy. Význam Archy, doplněný mocí etiopské ortodoxní církve a vlády, zajišťuje, že tomuto zařízení se nikdo nepostaví - což vysvětluje, jak je možné, že tichý, vousatý mnich, současný strážce Archy, dokáže skutečně udržet celý svět mimo dosah a každému (včetně etiopského zákonodárce) zabrání v pohledu na znamení Boží přítomnosti na Zemi. Až mnich umře, bude v této prastaré tradici pokračovat jeho nástupce, kterého určí na své smrtelné loži. Dokonce i pokus o nepovolený pohled na jednu z mnoha replik umístěných v různých etiopských Chrámech se neobejde bez problémů. Když se Hancock snažil uvidět repliku v sále Nejsvětější svatyně v Gondaru, byl okamžitě obklopen skupinou běsnících a pomstichtivých kněží, kteří hrozili pěstmi a volali, že je "...velmi špatný člověk!" Není divu, že se nepokusil spatřit originál. Musel jsem se spokojit s radou strážce Archy, kterým byl v roce 1991 Gebra Michail: "Myslím, že v Písmu svatém je Archa popsána dostatečně. Tam si o ní můžeš přečíst." Stejná záhada jako současné umístění Archy je její původ. Konec konců, překonala mnoho hor a zdi Jericha a cestou do Jeruzaléma v mžiku usmrtila nešťastného služebníka krále Davida jménem Uziáš, který se jí dotkl, když se zdálo, žeby mohla vypadnout z vozu taženého oslem. Archa také způsobila strašlivou nevolnost, znetvořující vředy a hromadná úmrtí Filištínských poté, co ji ukradli Izraelitům - což jsou podle dnešních vědců příznaky nemoci z ozáření. Vyskytlo se mnoho různých vysvětlení včetně elektrické baterie, miniaturního jaderného reaktoru, až po potravinářský stroj vyrábějící Izraelitům manu na dlouhé cestě pouští při hledání zaslíbené země. V 9. st. se přes Egypt dostal z Jeruzaléma do Asturie ve španělsku předmět zdaleka ne tak známý jako Archa, avšak úzce s ní související. Je známí, jako Arca sancta, která je uložena v katedrále v Oviedu, kde je skryta do zvláštního sálu, který pro ni nehcal postavit Alfons 2. Cudný. Podobně jako Archa i tato tajemná skřínka je prý nadána hrozivou silou. Podle vyprávění historika Eana Begga ji kolem roku 1030 po Kristu otevřela skupina kněží, a všichni okamžitě oněmněli. Archa úmluvy, ať už je cokoli a nachází se kdekoli, facsinovala lidi po mnoha staletí. Snad jednou, jakýmsi způsobem bude její tajemství odhaleno - avšak nezapomeňme, že nic vyrobené byť s technickým zázemím dnešní doby se nemůže rovnat neuvěřitelnému spektru jejích možností. Budeme tedy schopni ovládat síly, které naše studium Archy uvolní? Možná že rada Gebry Michaila má své opodstatnění.