Amarnské (monotheistické) období

Amarnské období je moderní označení užívané v egyptologii pro období vlády staroegyptského panovníka 18. dynastie Achnatona (známého také jako Amenhotep IV.) (asi 1359–1342 př. n. l. nebo 1351–1334 př. n. l.) a několika bezprostředně následujících let. Označení je odvozeno od současného názvu archeologické lokality el-Amarna, na níž stávalo Achnatovo nově vybudované hlavní město Achetaton, které bylo záhy po panovníkově smrti opět opuštěno. Někdy však bývá toto období též označované jako období achetatonské, achnatonské, monoteistické, kacířské, období reformy či dokonce revoluce.

V amarnském období došlo k hluboké reformě stávajícího egyptského náboženství, kterou Achnaton prosadil a která nakonec vyústila ve specifickou formu (spíše implicitního) monoteismu slunečního boha Atona. Reforma svými politickými a kulturními souvislostmi hluboce zasáhla veškeré stránky veřejného a do značné míry i soukromého života tehdejších Egypťanů.

Motivace Achnatonova postupně narůstajícího odporu vůči tradičnímu náboženství není zcela jasná; dříve prosazovaná domněnka o jeho politickém pozadí, kdy královým cílem mělo být především omezení moci kněžstva boha Amona, je v současné době pokládána za příliš jednostrannou. Podobně je dnes pokládán za překonaný rozšířený názor dřívějších badatelů, že události amarnské doby jsou v rozporu s celou tehdejší egyptskou kulturní a náboženskou tradicí; dnes se naopak obvykle usuzuje, že byly logickým pokračováním a radikálním, ač snad „nezdařeným“ rozvinutím dosavadního diskursu.

Přestože Achnatonovi nástupci toto náboženské a politické směřování zavrhli a provedli restauraci předamarnských poměrů v Egyptě, důsledky refermy „zanechaly hluboké jizvy v kolektivním povědomí jeho obyvatel“ a vedly k zásadní trvalé proměně jejich světového názoru.

Základním rozdílem je již zmiňovaný monoteismus. Dále na rozdíl od starého náboženství se Achnaton coby faraon neprohlásil za Atonovo vtělení na zemi či za syna boha, ale pouze za jeho služebníka.

Dalším výrazným rozdílem oproti egyptským tradicím byla samotná Atonova podoba, protože nebyl zobrazován jako ostatní bohové. Ti byli zobrazováni jako lidé, v podobě zvířete, které danému bohu náleželo, či s lidskou postavou a zvířecí hlavou. Aton nebyl zobrazován ani jednou z těchto možností, ale jako sluneční kotouč, často s paprsky, které byly zakončeny rukama, které někdy držely symboly života anch před tvářemi vyobrazených lidí, který tak zpodobňoval žehnání Atonovo.