Amamnésis

Učení o amamnézi (rozpomínání) duše rozepisuje Platón ve svém spisu Menón. Usuzuje zde, že lidská duše je nesmrtelná a existovala již dříve, než se vtělila do smrtelného těla. Navíc toto vtělování už zažila mnohokrát. V dřívějších životech a během pobytu v podsvětí už spatřila všechny věci. Proto veškeré učení a poznání je z pohledu Platóna pouhým procesem rozpomínání duše na to, co už dávno zná.

V dialogu Menón Platón tuto teorii popsal následovně: "Protože tedy je duše nesmrtelná a mnohokrát se narodila a viděla, co je zde i co je v Hádu, i všechny věci, není nic, co by nebyla poznala; proto není nic divného, že je schopna i o zdatnosti (ctnosti) a o jiných věcech si vzpomenout na to, co již dříve věděla. Protože totiž je celá příroda sourodá a duše poznala všechny věci, nic nebrání, když si člověk vzpomene toliko na jednu - což lidé nazývají učením - aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný v hledání, neboť hledání a poznávání je tedy vůbec vzpomínání." (Platón: Menón)

Podobné věty vedou některé k myšlence, že Platón znal myšlenky staroindických filosofů, které mohl poznat během některé ze svých neznámých cest.

Ve výše zmíněném dialogu si Menón přeje důkaz toho, že člověk všechno zná již v okamžiku zrození. Proto si Platón nechá zavolat jednoho z otroků, který je evidentně naprosto nevzdělaný v geometrii, a pomocí vhodných otázek ho dovede k vyvození Pythagorovy věty. Použije následující postup (viz. také obrázek přiložený na konci článku):

Narýsuje holí v písku čtverec, jehož strana měří 2 stopy (ABCD). Potom se otroka zeptá, jak velká bude plocha čtverce dvakrát tak velkého. Otrok mu odpoví, že 4 stopy, ale Sokrates ho opraví a ukáže mu, že výsledný čtverec je čtyřikrát tak velký (AGIH) a měří 16 stop. Otrok se tedy opraví na 3 stopy, ale Sokrates ho přivede k tomu, že v tom případě dostane čtvercovou plochu 9 stop velkou (AMON). Otrok pak prohlásí, že si už neví rady.

To je pro Sokrata významné stadium - poznání nevědomosti. Nyní otroka vede k správnému řešení. Nechá ho rozdělit největší čtverec AGIH úhlopříčkami, čímž vznikne velikostí poloviční čtverec (BDKL), který má rozměry, které od počátku otrok hledal.

Z toho pak Platón usuzuje, že ačkoli se otrok v životě geometrii neučil, přece dospěl k správné definici matematické poučky. Musil proto mít zárodek této vědomosti v sobě od doby, kdy byl na světě v jiném těle. Vědomost byla jen tlumena a správnými otázkami se dá poměrně snadno nalézt v plné síle.

Neboli Platónovými slovy z dialogu Menón: "Tedy v nevědoucím, kdykoli o některých věcech neví, jsou pravdivá mínění o těch věcech, které neví ... A nyní v něm tato mínění právě vyvstala jako sen ... Ačkoli tedy neměl učitele a jen dostával otázky, bude vědět, nebera své vědění sám ze sebe ... Avšak nabírat sám v sobě vědění, není to rozpomínání? Ovšem ... Jestliže však jich (vědění) nenabyl v nynějším životě, není již zřejmé to, že je měl a že se jim naučil v kterémsi jiném čase? Není to tedy ta doba, kdy nebyl člověkem? Jestliže tedy v něm jsou pravdivá mínění po ten čas, kdy je i kdy není člověkem, a ta se stávají věděním, když jsou otázkou vzbuzena, zdalipak je tedy nemá jeho duše naučena pro všechen čas? Je totiž zřejmé, že doby, kdy člověk je a kdy není, tvoří všechen čas ... Jestliže tedy pravda o tom, co je, je v naší duši vždycky, je patrně duše nesmrtelná, takže co právě nyní nevíš - to je, co právě nemáš v paměti - to máš směle se snažit hledat a vzpomínat si na to."

Platonova gnoseologie zde podle mě opět sklouzává do mysticismu, kterým halí věci, které nemůže řádně rozumově vysvětlit.