Alchymie v době Rudolfa II.

„Jeden z panovníků, jenž poskytl největší ochranu alchymii a učencům, kteří se jí věnovali, byl Rudolf II. z Německa. Vlády se ujal v r. 1576. Byl vychován ve Španělsku na dvoře Filipa II. a v tomto státě získal zálibu v alchymii a astrologii. Brzy ho unavily krušné povinnosti vládnutí říši, svěřil je do opatrování svým ministrům a uzavřel se do Pražského hradu, aby se svobodně a až do konce svého života věnoval výlučně svým oblíbeným studiím. První lekce z alchymie dostal od svých osobních lékařů Tadeáše Hájka z Hájku a poté od Michaela Maiera a Martina Rulanda. Všichni alchymisté, bez ohledu na to, z jakého státu a stavu pocházeli, měli jistotu, že na císařském dvoře budou dobře přijati a že budou štědře odměněni, když v jeho přítomnosti uskuteční důvěryhodný experiment, který by ho mohl získat. Co se týče alchymistů, neukázali se jako nevděční. Svému královskému ochránci dali titul Hermes z Německa a po všech stránkách chválili jeho kvality. Rudolf, podle jeho životopisců, patřil mezi šťastné majitele kamene mudrců, což se potvrdilo, když se po jeho smrti našlo v jeho laboratoři 84 metrických centů zlata a 60 stříbra odlitých do cihlových forem menší váhy.“ Helena Petrovna Blavatská, „Theosofické Glossarium“
Takto Rudolfa II. popisuje Helena Petrovna Blavatská ve svém Glossariu. Člověk, jemuž se připisuje, že vlastnil „filosofický kámen“ neboli „kámen mudrců“, byl v exoterním smyslu často považován za podivína, kterého dokázal obelstít jakýkoli alchymistický podvodník. Není se čemu divit, když víme, že se ani dnes alchymie nebere vážně a že se jí přidává spíše epiteton „dcera omylu“.
Bez ohledu na to všechno byla doba Rudolfa II. nazývána v Čechách „zlatým věkem“. Ještě dnes se o Praze mluví jako o „zlaté“, i když se její obyvatelé nemohou shodnout v tom, jaký je důvod tohoto přívlastku. Část si jich myslí, že Praha je zlatá pro své pozlacené věžičky, kterých je více než 350. Druhá, menší část obyvatelstva, si myslí, že se přídavné jméno zlatá vztahuje k duchovní stránce pražského života, zejména k alchymistickým činnostem, které zde probíhaly.
Každopádně nám z tohoto období zůstaly v Praze uličky pojmenované podle čtyř základních kovů: Zlatá, Stříbrná a Železná. Bronzová zanikla, ale můžeme předpokládat, že také existovala. Zlaté uličky jsou dvě. První je na Starém Městě v blízkosti Stříbrné a Železné ulice. Ta druhá se nachází na Hradě. Tuto uličku tvoří malé domky s obrovskými komíny a předpokládá se, že v ní bydleli alchymisté, kteří byli ve službách Rudolfa II.
Alchymie byla v Čechách známá a pěstovala se již od XIV. století. Jejím příznivcem byl sám císař Karel IV. a později pražští arcibiskupové Konrád z Vechty, Albík z Uničova a na Mělníce a v Hradci Králové se jí oddávala choť Zikmundova, císařovna Barbora. Ale teprve s dobou Rudolfa II. nadešel v Čechách alchymii „zlatý věk“, neboť „s císařem Rudolfem II. povstal jí nový Hermes Trismegistos, který jako skála magnetická vábil k sobě mistry a učně tajemné vědy této...“ (Josef Svátek, Obrazy z kulturních dějin českých II, Praha 1891). Ke konci XV. století existuje v Čechách již několik hermetických laboratoří, z nichž jedna, knížete Hynka Minsterberského v Kutné Hoře, je zachována až dodnes.