Alchymie a Rudolf II.

Rudolf II. se s alchymií seznámil již za svého osmiletého pobytu ve Španělsku. Učil se od španělských alchymistů, kteří ho zasvětili do „tajného egyptského umění“, a ve svých studiích pokračoval i po návratu do Vídně. Jakmile nastoupil v roce 1564 na trůn, v prvním seznamu dvořanstva nalézáme několik „destilatorů“, což byl název pro alchymisty na císařském dvoře.
V roce 1583 se Praha znovu stává sídelním městem římskoněmeckého císaře a českého krále, protože Rudolf II. do ní 16. října přesidluje.
Spolu se dvorem přijel do Prahy Bartoloměj Spranger (1546 – 1611) jako dvorní malíř, kterého Rudolf II. „zdědil“ po smrti svého otce Maxmiliána II. Zasloužil se o to, že Rudolf II. roku 1595 vyjmul malířství z kategorie řemesel a vzniklo malířské umění. Na dvoře pobývá také Joris Hoefnagel, který maluje miniatury čtyřnožců, plazů, ptáků a ryb, čímž se téměř přibližuje vědecké přírodopisné dokumentaci. Jakob de Gheyn vyrobil knihu rytin s vyobrazením květin a zvířat. Vznikly také sbírky užitkových i vědeckých (hvězdářských) přístrojů. Rudolf II. shromáždil okolo 1300 obrazů a 500 soch. Různých výtvorů uměleckých řemesel a přírodních objektů bylo na tisíc. Na umístění svých pokladů dal vybudovat severní křídlo Pražského hradu a zcela ho zaplnil. Rudolfovi II. záleželo nejen na kvantitě, ale především na kvalitě. A tak byla v jeho sbírce díla významných umělců, jako jsou Leonardo da Vinci, Raffael, Tizian, Veronese, Tintoretto, Dürer, Cranach, Holbein, Brueghel a další. Samozřejmě tam umístil i díla těch, kteří u něho pracovali: Bartoloměj Spranger, Hans von Aachen, Josef Heintz, sochař Adrien de Vries, rytec Egidius Sadeler, brusič drahokamů Miseroni, a těch, kteří na dvoře pracovali přechodně: Giuseppe Arcimboldo, Jan Brueghel (zvaný Sametový). Zvláštní vztah měl Rudolf II. k dílům Dürera a k věcem z drahokamů.