Akta X - 2. série

Druhá série Akt X byla premiérově vysílána od 16. září 1994 do 19. května 1995. Jejím prostřednictvím se v seriálu etablovala dnes už tradiční skladba epizod, obsahující vedle dílů samostatně stojících i ty mytologické a humorné. Právě jakási konsolidace poměrů v rodícím se projektu je nejviditelnějším znakem druhé série. Do mytologického oběhu poprvé vplouvají postavy tak zásadní jako Alex Krycek či Pan X, poprvé nahlížíme do Mulderova rozvráceného soukromí, poprvé je odvysílána epizoda, ve které chybí jedna z hlavních postav, svoji první epizodu píše Darin Morgan a režisérskou židli poprvé obsazuje Kim Manners. Takže se pohodlně usaďte, otevřete si sáček slunečnicových semínek a čtěte, je toho hodně a času není nazbyt, mimozemská kolonizace získává své první obrysy.

Druhá série se k té první má jako každé pokračování – je větší, dražší, výpravnější, odvážnější a delší, má pětadvacet epizod, tedy o jednu víc, než série předešlá. Mytologické epizody tentokrát už tvoří klasické dvojdíly, v některých případech dokonce trilogie (např. díly s Duanem Barrym). Totožné zůstává jen pojetí samostatně stojících epizod, které nadále přicházejí s titulkem monster of the week, tedy příšera týdne. Toto všeobjímající označení (mimo Akta X existují též varianty villain of the week či freak of the week) zahrnuje jak monstra z oblasti science fiction, mimozemské lovce, upíry, mutanty, parazity, přízraky, paranormální jevy, tak bestie docela lidské, jako jsou masoví vrazi, sadističtí fetišisté, nebezpeční blázni, cirkusové zrůdy, vesnice kanibalů či středoškolští učitelé se zalíbením v okultismu. Jistě jste každý v předešlé pasáži identifikovali svého oblíbence, a pokud ne, nebojte, na následujících řádcích si ty nejlepší, i ty neprávem opomíjené, připomeneme.

Těhotenství mytologii prospěšné: Abychom neopakovali už stokrát opakované, řekneme si jen v krátkosti, že hlavním a stále se vracejícím motivem při tvorbě této řady bylo těhotenství Gillian Andersonové. Krátce po buddhistickém obřadu na havajské pláži v lednu 1994, kdy se vdala za jednoho ze seriálových produkčních, herečka počala své první dítě. Těhotenství vyvrcholilo právě v létě 1994, kdy v kanadském Vancouveru probíhalo natáčení prvních epizod druhé řady. Poté, co se duchovní otec seriálu (navzdory mnohým dohadům nikoliv otec dítěte) Chris Carter uklidnil, bylo zvoleno řešení, které takřka revolučním způsobem zasáhlo do samotného příběhu Akt X. Aby představitelka agentky Scullyové mohla v klidu porodit, byla Scullyová v seriálu unesena mimozemšťany, což se následně stalo hlavním tématem nejen druhé řady, ale celého seriálu až do jeho deváté série. Díky produkčním kouzlům tvůrců seriálu (a díky tomu, že si čerstvou matku průběžně vozili na místo natáčení) chyběla herečka nakonec pouze v jediné epizodě. Dcera Piper přišla na svět v září 1994, v měsíc, kdy druhá řada v televizi premiérově startovala. (Datum narození, 25. září, anglicky 925, se pak několikrát objevilo v seriálu, poprvé už na konci druhé řady v díle Død Kalm).

S odstupem času vidíme, jak prospěšné pro budoucnost seriálu těhotenství nakonec bylo. S únosem agentky Scullyové, popsaném v jedněch z nejlepších mytologických epizod celého seriálu (Duane Barry, Ascension, One Breath), úzce souvisela řada dalších zásadních mytologických událostí (mimozemský implantát, uměle vyvolaná rakovina, neschopnost počít dítě, Emily, William). Zatímco tvůrci projevili mimořádnou schopnost adaptace na nové podmínky, Gillian Andersonová mohla v dalších letech naplno prokázat svůj herecký talent (a konečně se plně vyrovnat do té doby vůdčímu Davidu Duchovnymu).

Podíváme-li se na události, které uzavíraly první řadu seriálu, skoro to vypadá, jako by tvůrci s těhotenstvím své herecké hvězdy počítali. Druhá série začíná tam, kde první skončila – uzavřením Akt X na FBI a převelením agentů do různých úseků agentury. Zatímco Scullyová dělá to, co ji v životě alespoň chvíli bavilo (pitvá mrtvoly), Mulder prožívá muka v oddělení odposlechů, kde den co den poslouchá rozhovory pasáků, feťáků a dalšího odpadu společnosti. Jen čas od času je z milosti svého bývalého nadřízeného Waltera Skinnera vyslán do terénu, aby řešil případy alespoň vzdáleně připomínající Akta X. Na jednom takovém, v rámci jehož vyšetřování po kanalizacích celé Ameriky nahání odpornou lidskou tasemnici, obdrží záhadný telefonát. Na druhém konci je kdosi, kdo dluží službu starému příteli. Tímto způsobem se na scénu dostává Pan X, Mulderův nový informátor, nastupující po zavražděném Muži z Pentagonu.

Začíná tak nová fáze mytologie, jejíž tajemství bude až do konce čtvrté série Mulderovi a Scullyové poodhalovat právě tento tajemný muž, jehož pravé jméno se nikdy nedozvíme. S novým informátorem však přicházejí nové okolnosti, a tak se Mulder může rozloučit s takřka idylickým vztahem otce-syna, který měl s Mužem z Pentagonu. Hned na jedné z prvních schůzek, při které Muldera přitlačí ke zdi a k hlavě mu přiloží pistoli, Pan X vyjasní, jak se věci mají: „Znovu se setkáme, až já budu chtít.“ Vyhlášenou vlídnost Pana X prověří i Skinner, který si s mrzutým informátorem vymění několik pěstí ve výtahu Mulderova činžáku.

O nic jednodušší to naši agenti nemají ani s druhou nově příchozí postavou. Alex Krycek se ze slizké podržtašky brzy vypracuje až na úroveň špičkového nájemného zabijáka ve službách Muže s cigaretou, tedy do pozice, na které vystřídá odpadlého Pana X. Původně nenáviděn, pak milován a nenáviděn, a nakonec milován uzavřel Krycek svoji bohatou mytologickou kariéru až na sklonku osmé sezóny. Druhá série je specifická v tom ohledu, že Krycek zde má svoji roli jak v mytologii, tak v epizodách stojících samostatně. Vůbec poprvé se s ním (a shodou okolností také s Panem X) Mulder setkává při vyšetřování nespavosti skupiny amerických veteránů z Vietnamu, které za bezesných nocí navštěvuje přízrak v podobě armádního kazatele, jenž jím dává konečně spočinout tak, že je zabije. Sleepless je vynikající temný thriller, který má od všeho něco: vedle toho, že představuje hned dva nové hráče seriálového vesmíru, nabízí jednoho extrémně paranoidního Muldera, odposlechy, schůzky na potemnělých staveništích, zaškrtané novinové články, tajné složky s ještě tajnějšími materiály, Samanthu, Scullyovou odklizenou do pitevny, řádně naštvaného Skinnera i pikle kujícího Muže s cigaretou. To všechno jsou ingredience, u kterých se všem správně naočkovaným x-philes sbíhají sliny.

Druhá série pokračuje rovněž s odhalováním dalších detailů z rodinného života hlavních hrdinů. Zatímco jednička představila rodiče agentky Scullyové, dvojka dělá stejnou službu v rodině agenta Muldera (End Game, Colony). Její rozvrat dobře vysvětluje stav Mulderova soukromého života, který je tvořen směskou samotářství, workoholismu a navazování vztahů se ženami výhradně formou placených telefonních služeb. Zajímavé je, že do role Mulderova otce byl dlouhodobě zvažován Darren McGavin, představitel hlavního hrdiny seriálu Kolchak: The Night Stalker. Carter tím chtěl vzdát poctu tomuto kultovnímu mysterióznímu seriálu, kterým se nechal bohatě inspirovat při tvorbě Akt X. McGavin, který byl mezitím nominován i na roli senátora Mathesona, Mulderova mecenáše v americkém parlamentu, se nakonec zhostil až role Arthura Dalese, symbolicky jednoho ze zakladatelů Akt X (epizoda Travelers v páté sezóně).

Vedle Mulderova přísného otce a milující, byť zmatené matky jsme poprvé potkali Scullyové sestru Melissu (One Breath). Její představitelka, Melinda McGrawová, se během natáčení seznámila s Nicholasem Leou, s nímž několik let žila. Shodou okolností to byl právě Krycek, kdo v seriálu zařídil Melissinu násilnou smrt. Vedle Muldera a Scullyové se ve druhé řadě nejčastěji objevuje Skinner (9 epizod), následován Panem X (7 epizod), Mužem s cigaretou (6 epizod), Krycekem (4 epizody) a Mulderovým otcem (3 epizody)

Žánrová směska vytříbené chuti: V druhé sérii se Akta X definitivně konsolidují jako multižánrový televizní projekt, kde komedii střídá drama, detektivka přechází v horor a politický thriller se mísí s paranormálními jevy. Nikdy se tak neděje v rámci jediné epizody, konkrétní příběhy jsou povětšinou žánrově jasně vymezené. To ale nic nemění na nebývalé rozmanitosti druhé série, jejíž pestrost je s primárně temnou, ponurou a smutnou první řadou zcela nesrovnatelná. Posuďte sami: Little Green Men je typicky mytologický mix politiky a mimozemské tématiky, The Host je klasická monster of the week záležitost, Blood je detektivka s naléhavým sociálním podtextem, Sleepless je temný thriller i obžaloba surovosti války, která je krutá k obětem i jejím vykonavatelům, 3 je upírská story ze současného Los Angeles, Firewalker je sci-fi po vzoru Vetřelce, Red Museum vypráví o náboženské sektě, která může spasit celé město, Excelsis Dei je působivou směsicí společenského dramatu a duchařského hororu, Aubrey je ponurý detektivní thriller o ženě, kterou pronásledují vize vražd, jenž se staly před půlstoletím, Fresh Bones je horor z haitského uprchlického tábora, kde kvetou voodoo praktiky, Fearful Symmetry svérázným způsobem zpracovává téma experimentování na zvířatech, Død Kalm je depresivní sci-fi, ve kterém tajemný experiment zrychluje běh času, Humbug je černá komedie o cirkusových zrůdách, mezi kterými se ukrývá vrah, The Calusari je sugestivní příběh o posednutém chlapci, vzdávající hold Vymítači ďábla, F. Emasculata je to samé pro Smrtící epidemii a konečně Soft Light vypráví příběh vědce, z jehož stínu se stává černá díra.

Tato různorodost by nebyla možná, nebýt bystrých hlav, v nichž jednotlivé příběhy vznikají. Shodou okolností se zrovna ve druhé sérii k již zaběhlým tvůrcům (Glen Morgan, James Wong, Howard Gordon) přidali Darin Morgan a Vince Gilligan. Není v tom ani mnoho nadsázky, když řekneme, že jsou to právě Morgan a Gilligan, díky kterým seriál proslul vynalézavostí a bohatostí svých zápletek. Darin, mladší z obou Morganů, poté, co napsal příběh k epizodě Blood, svým prvním scénáristickým počinem jménem Humbug v Aktech X zplodil subžánr černé komedie, kterou později dovedl k dokonalosti v příběhu o Clydeu Bruckmanovi na začátku třetí série. Gilligan následně Morganovu koncepci humorných epizod rozpracoval v dílech Small Potatoes, Bad Blood či Je Souhaite, zatímco epizody Pusher, Unruhe či Tithonus tvoří symbolickou druhou stranu barikády. Sluší se nicméně dodat, že pro Gilligana, který pro seriál napsal přes třicet epizod, je druhá série jen skromnou předehrou, v jejímž rámci se podílel pouze na slabším Soft Light.

Die Episode die verletzt: Genetický mutant, probouzející se ze stavu hibernace každých třicet let, aby mohl pozřít játra nové lidské oběti a zregenerovat tak svou tělesnou schránku. Tisíce let stará a do ledu pohřbená hrozba ve formě červů, schopných nakazit šílenstvím celou populaci, se probouzí na odlehlé aljašské výzkumné stanici. Vrah odsouzený na smrt má pro Scullyovou nezvyklý dárek – zprostředkuje jí rozhovor s jejím mrtvým otcem. Pozorní fanoušci dozajista okamžitě rozpoznali trojlístek legend první sezóny: Squeeze, Ice, Beyond the Sea. Pod všemi těmito příběhy, jejichž žánrové rozpětí sahá od pochmurné detektivky přes sci-fi horor až po psychologický thriller, jsou podepsáni Glen Morgan a James Wong, muži, kteří v polovině druhé řady spojili své síly u epizody Die Hand Die Verletzt.

Morgan a Wong jsou autoři všestranní, umí i mytologické epizody (jejich E.B.E. hlouběji představila práci Muže z Pentagonu, Little Green Men poprvé nabídli pohled na únos malé Samanthy a konečně One Breath vrátilo mezi živé agentku Scullyovou), přesto se právě dílem Die Hand Die Verletzt oba vrátili na pole, kde se jim pracuje nejlépe – mezi vraždící maniaky, satanské rituály, zvrácené experimenty i incestem načichlá zvěrstva. Tentokrát navštěvujeme typické novoanglické maloměsto na severovýchodě Spojených států, jehož střední školu ovládá poněkud netradiční učitelský sbor, který tak trochu propadl kouzlu okultismu a ke krvavým obětem zneužívá své vlastní děti. To se příliš nelíbí nově příchozí učitelce Phyllis Paddockové, která je shodou okolností profesionální satanistka, a své konkurenty se rozhodne jednoho po druhém vybít. Mulder a Scullyová se k tomu všemu jen bezděky nachomýtnou. Die Hand Die Verletzt je epizoda, mající své vtipné, strašidelné i pochmurné momenty, což jej činí pravděpodobně nejikoničtějším příběhem druhé řady.

Pro Akta X příznačná ovšem není pouze zápletka této epizody. Záhadné motivy paní Paddockové, učitelky se satanskými choutkami, která je hlavním antihrdinou epizody, jsou velmi charakteristický pro mnohé jiné příšery týdne. Edward Funsch (Blood), Augustus Cole (Sleepless) či postavy z epizod Excelsis Dei, Humbug a Soft Light jsou lidé (nebo to, co z nich zbylo) charakterově rozporní, mnohdy pronásledovaní vlastními démony, které nejsou schopni ovládat, a zaslouží spíše pochopení, než zavržení. Dokonalým příkladem je Flukeman, humanoidní tasemnice, která vznikla, když se nějaký nebožák vykoupal v černobylském odpadu a následně se vydal na strastiplnou cestu po světových mořích, až narazil na pobřeží New Jersey, kde ho semlely zdejší kanalizace. Časem jsme viděli, že tato nejednoznačnost je prodchnuta celými Akty X, zvláště pak epizodami mytologickými (Duane Barry by mohl vyprávět).

Aby to však nebyla jedna velká uslzená nuda, zásobuje nás druhá série dostatkem těch pravých zrůd, ať už lidských či nelidských. Parazit z epizody Firewalker, explodující infekční vředy F. Emasculata, nelítostný mimozemský lovec, likvidující vše, co může lidstvo ještě spasit, či komunita šílených kanibalů, která v rozkošném arkansaském Dudley vede prosperující drůbežárnu. Ti všichni jsou sice pěkný oříšek, do úrovně čirého zla jim přeci jen některé atributy scházejí. Těmi se může honosit pouze Donald Pfaster, pravděpodobně největší zrůda (v tom pravém smyslu tohoto slova), která kdy Akta X svou přítomností poctila. Pfaster je monstrem nejen svými činy, ale i svou samotnou existencí. Zatímco naprostá většina vyšetřovatelů v něm viděla obyčejného sériového vraha a zvrhlého fetišistu, který rád dělá stylistu mrtvolám a na jejich tělech se následně ukájí, Scullyová, kterou krátce unesl, v něm zahlédla jeho skutečnou podstatu, a sice samotného ďábla. Je pro Akta X charakteristické, že jsme se nikdy nedozvěděli, zda Pfaster skutečně byl nadpřirozenou bytostí, nebo se svým obětem takto jevil jen pro činy, jejichž povaha je prostě nelidská.