(2010) Vztah teritoria a náboženství

Moderátor: Vartan Gregorian

Účastníci: David Rosen, Shirin Ebadi, Satish Kumar, Fyodor Lukyanov, Hasan Abu Nimah

 

12. října 2010, Palác Žofín

 

 

Rabín David Rosen v úvodu pohovořil o „komplikovaném a spletitém střetávání se teritoria s náboženstvím” a zastavil se u významu teritoria, které se podle něj úzce pojí s identitou a dalece přesahuje koncept čistě geografické oblasti. Připomněl současnou švýcarskou polemiku ohledně stavby minaretů, aby ilustroval „multikulturní výzvy západní společnosti,” tedy problém, do jaké míry by staré společnosti měly vyjít vstříc novým. K tématu konference Rosen řekl, že aby se svět stal tím, čím chceme, aby byl, „je třeba nové společenské smlouvy, která by usnadnila interakci mezi skupinami, které si na určité teritorium činí nárok,” a náboženství by v její tvorbě mělo mít rozhodující roli.

 

Závěrem řekl, že v rámci příkladů z celého světa „konflikty prezentované jako náboženské mívají naopak charakter teritoriální.“ V oblastech, kde je náboženství součástí mocenských struktur, představuje tato skutečnost součást problému, nikoli řešení. V rámci úvahy o budoucnosti rabín Rosen uvedl, že uznání významu identity v náboženských a teritoriálních konfliktech je klíčové. Abychom překonali současný rozvrat, musíme podle něj usilovat o dosažení „univerzalizmu, který vzejde z našich vzájemných odlišností, (…) jenom univerzální přístup může společnost vyléčit.”

 

Jordánský ředitel Regionálního centra lidské bezpečnosti Hasan Abu Nimah do diskuze vnesl pohled Středního východu na vztah náboženství a teritoria. K vlivu náboženství ve sporech o teritoria Nimah podotkl, že „záleží na tom, jak reagujeme a jak naše náboženství využíváme, a tím se k náboženství postavíme buď jako k problému, anebo jako k řešení.” Nimah se dále soustředil na religiozitu založenou na vlastní identitě, v jejímž rámci se nese náboženská sociální praxe, a to přesto, že se jí nepodařilo etické hodnoty zakomponovat do rozhodování. Závěrem Nimah uvedl, že v lokálních sporech „je díky spletitosti dané situace nemožné oddělit náboženskou praxi od státní.”

 

Ruský novinář Fyodor Lukyanov prohlásil, že „globalizace nás vrací do doby politiky přednárodních států,” kdy hlavní mocenští hráči ospravedlňovali své kroky náboženskou doktrínou. Politická atmosféra okolo témat kulturní a náboženské identity se mění, což má své důsledky. Lukyanov se zastavil u vzestupu liberální xenofobie, kterou označil za „nový fenomén, který ještě může zásadním způsobem změnit politické rozvrstvení Evropy.” Ocenil jednání patriarchy ruské ortodoxní církve Kirilla, který při návštěvě sousedních národů zdůraznil společné dědictví, které všechny sdílí s Ruskem, a které přesahuje hranice mezi ruskými a neruskými ortodoxními zeměmi. Podle Lukyanova jsou hlavní příčinou obtížného mezináboženského dialogu v Evropě pokračující konflikty.

 

Jako poslední do diskuse vstoupil džinistický mnich Satish Kumar, který rozlišil mezi dvěma typy náboženství: mezi náboženským prožitkem a institucionalizovanou, organizovanou vírou, která je spojená se „silou a teritoriem” a podle Kumara „vždy bude představovat problém.” Pokračoval popisem své zkušenosti s přechodem indo-pákistánské hranice a zpochybnil přitom obecně přijímanou definici identity. Podle něj jsou koncepty teritoriální a formální náboženské identity příliš omezující a neměly by nadále řídit naši politiku. Za těmito koncepty musíme podle Kumara začít vidět lidské bytosti. Ohledně globálních výzev, kterým čelíme, Kumar došel k názoru, že „politické, ani teritoriální problémy v rámci omezené identity nelze řešit. Povznesme se nad ni. Posuňme se výš,” vyzval závěrem.