(2010) Náboženství a zahraniční politika

Moderátor: Pierre Lévy

Účastníci: Jiří Schneider, Joseph Maïla, Michael Melchior, William Cook

 

11. října 2010, Francouzský institut

 

 

Diskuse se točila okolo problematiky náboženství a jeho role, kterou sehrává v čím dál globalizovanějším světě. Klíčovou otázkou pro panelisty bylo, zda má náboženství ovlivňovat zahraniční politiku národních států. Moderátor v úvodu nastolil témata islámu a islamismu, úlohy náboženství v mezinárodních konfliktech a vztah západní civilizace ke křesťansko-židovské tradici.

 

Joseph Maïla, předseda náboženské sekce ministerstva zahraničních věcí Francie, se zmínil o nahrazování ideologie náboženstvím, které je patrné v post-totalitních zemích. Náboženství vnímá jako sílu mobilizující jak ducha, tak lidskou duši, zvláště v zemích bývalého SSSR a Jugoslávie, které zaznamenaly bouřlivé společenské proměny. „Už nejsme v téže situaci jako Thomas Hobbes.“ Státy už nejsou fenomény, na které se můžeme v tomto kontextu spoléhat, poznamenal Maïla. Stojíme přede dveřmi konfliktu, jenž se týká sporu nových identit ve společnostech, které si nestihly osvojit občanské ideje a klíčovou roli v nich sehrává náboženská a etnická identifikace.

 

Jíří Schneider, 1. náměstek ministra zahraničních věcí ČR, zdůraznil úlohu náboženství v mezinárodních stycích, kterou by se měla diplomacie vážně zabývat: „Je zapotřebí učit diplomaty, a nejen je, vnímat společenské konflikty v kontextu náboženství.“ Uvedl příklady fenoménů, kterým je možné porozumět jenom s ohledem na religiozitu, jako byl optimismus za papeže Jana Pavla II, přetrvávající vliv teologie osvobození v Latinské Americe, fanatismus stojící za událostmi 11. září 2001, nebo současné politicko-náboženské hnutí Tea Party v USA. V závěru Jiří Schneider ocenil postup francouzského ministerství zahraničních věcí, které pro pochopení role náboženství v diplomacii vytvořilo institucionální rámec.

 

Profesor historie William Cook, který na State University v New Yorku podle vlastních slov „především vychovává občany“, se zaměřil na otázku lidské paměti. Uvedl její tři zásadní role: paměť na velké události v dějinách národa, paměť na příkoří, které nám způsobili jiní, a vzpomínání na utrpení, které jsme způsobili my. Vzápětí poznamenal, že národní lídři a media mají udržovat paměť správnou a úplnou, nikoli jednostranně nacionální či dokonce napomáhat „konstruktivnímu zapomínání“. Svůj příspěvek zakončil citátem z knihy proroka Izaiáše: „Zapomeňte na věci minulé. Hle, já dělám něco nové!“

 

Rabín Michael Melchior v úvodu přátelsky vyjádřil mírný nesouhlas s interpretací Bible svého předřečníka, poté identifikoval jeden z hlavních problémů mírového procesu na Blízkém Východě: absenci náboženské diskuze na vysokých politických úrovních. Ignorace tohoto prvku podle něj uvolňuje prostor pro totalitní tendence. Na druhé straně rabín uvedl společné slavení muslimských a židovských svátků jako příklad projevů tolerance v konfliktních oblastech jako je Jeruzalém, kde rabín v současnosti působí. „Náboženství není věc, kterou bychom mohli ponechat stranou. Je to otázka života a smrti. A budoucnosti lidstva,“ dodal na závěr.

 

Přestože cílem panelistů nebylo hledání společného prohlášení, ve všech příspěvcích rezonovala touha po uznání důležitosti úlohy náboženství v mezinárodní politice. To je podmíněno uznáním vlivu náboženství na společnost. Podle slov rabína Michaela Melichora „náboženství nekončí za dveřmi sakrálních budov. Náboženství se dnes nachází v centru každodenního dění, ať se nám to líbí nebo ne.“