(2007) Trendy a změny na současné religiózní scéně
03.08.2014 07:24
Zaznamenaly: Camilla Reksten-Monsen a Katie Plat
Přeložila: Marie Kavanová
Moderátorka panelu – profesorka religionistiky na The Cardial Center ve Spojených státech Doris Donnelly připomněla v úvodu roli náboženství v kontextu svobody a odpovědnosti. Doris Donnely použila paralelu mostu: prohlásila, že mosty nejsou exkluzivní, nýbrž jsou otevřeny všem, a náboženství se může stát mostem přes rozbouřené vody. Vyjádřila také obdiv na adresu Václava Havla pro jeho neustávající aktivity na poli světové politiky. Václav Havel podle ní ukázal, jak se mosty mají stavět.
Emeritní profesor sociologie na London School of Economics and Political Science David Martin se ve svém příspěvku věnoval problematice religiozity a sekularity v dnešním světě. Podle něj je v této souvislosti možno hovořit o západoevropském a východoevropském způsobu myšlení. Zmínil se o tom, že vývoj po druhé světové válce podporoval typ demokracie položený na křesťanských základech, který byl vlastní vítězům války, Američanům. Promluvil také o významném zlomu, který nastal v šedesátých letech, kdy Spojené státy revoltovaly proti kapitalismu a zaměřily se více na morálku a estetično – čímž se do jisté míry vyčlenily v rámci západní civilizace. Následoval přechod k postmodernímu a postsekulárnímu vnímání světa, ke vzniku generace, kterou nazval David Martin generací „novopohanského pantheismu“. V období zmatení byl každý donucen hledat své vlastní duchovní cesty. David Martin také vyzdvihl ideu sekularizace před sekularitou: sekularizace je pro něj „vzorem, jemuž by se měly ostatní kultury přizpůsobit“. Dále vyslovil myšlenku, že v západní společnosti je sekularismus a náboženství součástí seberealizace, zatímco ve východní Evropě sekulární totalitarismus doprovází náboženství. V závěru svého proslovu se věnoval otázce nové politické generace v Řecku, která vznikla v důsledku rozdělení katolíků a pravoslavných.
Íránská laureátka Nobelovy ceny za mír Shirin Ebadi označila radikalismus za „jednu z nejnebezpečnějších hrozeb“ současného světa. Shirin Ebadi však také připomněla, že radikalismus se netýká pouze náboženství, ale „může se projevit i v mnoha jiných ideologiích“. Jako doklad svého tvrzení použila příklady Kuby a Kambodži. Problém radikalismu spočívá v tom, že „radikalismus nepřipouští žádné jiné názory“, což má za následek nástup světového terorismu. Ebadi apelovala na to, abychom nenechali náboženství a ideologie ovlivňovat politiku, neboť extremisté dokáží zneužít náboženství k válce. Ve své řeči Shirin Ebadi dále uvedla, že v muslimském světě je oddělení náboženství a ideologie od světské vládnoucí moci vnímáno jako sekularistický pokus o podkopání autority náboženství. Vyzdvihla však také, že sekularismus není něco, co stojí v protikladu k náboženství.
Shlomo Avineri, ředitel izraelského Institutu pro evropská studia, znovu zopakoval, jak je důležité oddělit náboženství a vládní moc, neboť „náboženství je koneckonců soukromou věcí“. Avineri však také reálně uznal, že „stát a náboženství nemohou být bezproblémově rozděleny na veřejnou a soukromou sféru“, protože, jak dále poznamenal, „soukromé i veřejné záležitosti ve veřejných věcech lehce splývají“. Jako příklad pro podložení svého tvrzení uvedl příklad potratů a toho, jak rozdílně je k nim přistupováno v různých zemích světa.
Shlomo Avineri také poukázal na to, že v případě náboženských textů „není důležitý pouze citovaný text, ale kontext“. Ve své řeči také vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že islám a demokracie jsou neslučitelné, přičemž problémy islámu a demokracie nejsou zas až tak neobvyklé: každé náboženství se v jistých ohledech střetává se společenskými a politickými principy demokracie. Dále pak připomněl, že pokud chceme pochopit současnou situaci, nestačí pozorovat islám zvenčí, ale musíme se snažit do něj proniknout a vzít v potaz i jeho vnitřní rozepře.
Mohammed Bashar Arafat, prezident Civilizations Exchange and Cooperation Foundation, promluvil o účelu islámu coby náboženství. Stejně jako Shirin Ebadi zastával názor, že sekularismus neznamená nutně nevíru v Boha. Cílem islámu je studium celého univerza, islám nebyl stvořen pro muslimy, aby se uzavřeli do své ulity, ale aby mohli „žít uprostřed lidstva“. Korán byl sepisován ve snaze obsáhnout i tehdejší problémy každodenního života. Nebyl vytvořen přes noc a fakt, že jeho vznik trval tolik let, ukazuje, že problém, kterému dnes čelíme – islámský fundamentalismus a extremismus – není problém islámu jako náboženství, i když někteří mají sklon nečinit mezi jeho vyznavači rozdíly. Arafat také věří a doufá, že mladá islámská generace vnese do islámského světa reformy, inspirované islámskou moudrostí.
Profesor Tomáš Halík krátce promluvil o jeho naději a optimismu do budoucna, a důležitosti hledání společných cest mezi náboženstvím a sekularitou.
Emeritní profesor sociologie na London School of Economics and Political Science David Martin se ve svém příspěvku věnoval problematice religiozity a sekularity v dnešním světě. Podle něj je v této souvislosti možno hovořit o západoevropském a východoevropském způsobu myšlení. Zmínil se o tom, že vývoj po druhé světové válce podporoval typ demokracie položený na křesťanských základech, který byl vlastní vítězům války, Američanům. Promluvil také o významném zlomu, který nastal v šedesátých letech, kdy Spojené státy revoltovaly proti kapitalismu a zaměřily se více na morálku a estetično – čímž se do jisté míry vyčlenily v rámci západní civilizace. Následoval přechod k postmodernímu a postsekulárnímu vnímání světa, ke vzniku generace, kterou nazval David Martin generací „novopohanského pantheismu“. V období zmatení byl každý donucen hledat své vlastní duchovní cesty. David Martin také vyzdvihl ideu sekularizace před sekularitou: sekularizace je pro něj „vzorem, jemuž by se měly ostatní kultury přizpůsobit“. Dále vyslovil myšlenku, že v západní společnosti je sekularismus a náboženství součástí seberealizace, zatímco ve východní Evropě sekulární totalitarismus doprovází náboženství. V závěru svého proslovu se věnoval otázce nové politické generace v Řecku, která vznikla v důsledku rozdělení katolíků a pravoslavných.
Íránská laureátka Nobelovy ceny za mír Shirin Ebadi označila radikalismus za „jednu z nejnebezpečnějších hrozeb“ současného světa. Shirin Ebadi však také připomněla, že radikalismus se netýká pouze náboženství, ale „může se projevit i v mnoha jiných ideologiích“. Jako doklad svého tvrzení použila příklady Kuby a Kambodži. Problém radikalismu spočívá v tom, že „radikalismus nepřipouští žádné jiné názory“, což má za následek nástup světového terorismu. Ebadi apelovala na to, abychom nenechali náboženství a ideologie ovlivňovat politiku, neboť extremisté dokáží zneužít náboženství k válce. Ve své řeči Shirin Ebadi dále uvedla, že v muslimském světě je oddělení náboženství a ideologie od světské vládnoucí moci vnímáno jako sekularistický pokus o podkopání autority náboženství. Vyzdvihla však také, že sekularismus není něco, co stojí v protikladu k náboženství.
Shlomo Avineri, ředitel izraelského Institutu pro evropská studia, znovu zopakoval, jak je důležité oddělit náboženství a vládní moc, neboť „náboženství je koneckonců soukromou věcí“. Avineri však také reálně uznal, že „stát a náboženství nemohou být bezproblémově rozděleny na veřejnou a soukromou sféru“, protože, jak dále poznamenal, „soukromé i veřejné záležitosti ve veřejných věcech lehce splývají“. Jako příklad pro podložení svého tvrzení uvedl příklad potratů a toho, jak rozdílně je k nim přistupováno v různých zemích světa.
Shlomo Avineri také poukázal na to, že v případě náboženských textů „není důležitý pouze citovaný text, ale kontext“. Ve své řeči také vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že islám a demokracie jsou neslučitelné, přičemž problémy islámu a demokracie nejsou zas až tak neobvyklé: každé náboženství se v jistých ohledech střetává se společenskými a politickými principy demokracie. Dále pak připomněl, že pokud chceme pochopit současnou situaci, nestačí pozorovat islám zvenčí, ale musíme se snažit do něj proniknout a vzít v potaz i jeho vnitřní rozepře.
Mohammed Bashar Arafat, prezident Civilizations Exchange and Cooperation Foundation, promluvil o účelu islámu coby náboženství. Stejně jako Shirin Ebadi zastával názor, že sekularismus neznamená nutně nevíru v Boha. Cílem islámu je studium celého univerza, islám nebyl stvořen pro muslimy, aby se uzavřeli do své ulity, ale aby mohli „žít uprostřed lidstva“. Korán byl sepisován ve snaze obsáhnout i tehdejší problémy každodenního života. Nebyl vytvořen přes noc a fakt, že jeho vznik trval tolik let, ukazuje, že problém, kterému dnes čelíme – islámský fundamentalismus a extremismus – není problém islámu jako náboženství, i když někteří mají sklon nečinit mezi jeho vyznavači rozdíly. Arafat také věří a doufá, že mladá islámská generace vnese do islámského světa reformy, inspirované islámskou moudrostí.
Profesor Tomáš Halík krátce promluvil o jeho naději a optimismu do budoucna, a důležitosti hledání společných cest mezi náboženstvím a sekularitou.