(2002) Mohammed Mohammed Ali

Děkuji mnohokrát. Ve jménu Boha, milosrdného, slitovného, pane prezidente, vážení učenci, dámy a pánové, rado nadace Forum 2000, dobré ráno, salám alejkum, mír s Vámi.
Zahájím svůj příspěvek, který se zabývá vlivem náboženství na islámskou perspektivu a důsledky globalizace, citací z Koránu a ze Súry 49:13.

Lidé, věru jsme vás stvořili muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali. Avšak nejvznešenější z vás před Bohem je ten, kdo je nejbohabojnější-a Bůh je vševědoucí a dobře zpravený.

Jak jsem již řekl, mým tématem je samozřejmě islámská perspektiva na funkci náboženství v globalizačním procesu. Jistě chápete, že toto je velice široké téma, které je relativně těžké obsáhnout v krátkém čase, který mi byl vyměřen. Globalizační proces, neboli globalizace, je dosti amorfní koncept, který se špatně definuje. Já se ale zaměřím na tři aspekty tohoto konceptu. Zaprvé zvýšený kontakt s ostatními kulturami; zadruhé vytvoření jedné globální společnosti v kulturním a ekonomickém slova smyslu; a za třetí funkce náboženství a státu.
Prvním tématem je zvýšený kontakt s ostatními kulturami a náboženstvími. Rozvoj komunikačních technologií jako je Internet, satelitní televize, jak se o nich zmínil pan prezident, nám umožňuje získat mnohem rychlejší kontakt s vývojem na celém světě. Zdálo by se, že tento fakt povede k většímu porozumění a v jeho důsledku také ke kladnému postoji k ostatním kulturám a náboženstvím. Ale v jistém smyslu došlo k opaku. Pokusím se zde vysvětlit, proč tomu tak může být, a jak může náboženství včetně islámu přispět k překonávání těchto problémů.
Podíváme-li se na události, které v posledních dvou letech hýbaly světem, nemůžeme si nepovšimnout, že náboženství stálo v popředí některých z nich. Samozřejmě došlo k některým událostem, které otestovaly morální pevnost mezinárodního společenství, jako například epidemie AIDS v Africe, ve které náboženství nehrálo roli. Ale jedenácté září, krize v Pákistánu, problémy v Severním Irsku, Východní Timor, či Bosna a Kosovo obsahovaly náboženský element. Ve mně osobně toto vzbuzuje otázku, jak je možné, že v době zvýšeného kontaktu a snahy o to porozumět ostatním kulturám hraje náboženský extremismus zápornou roli a vytváří problémy. Náboženství bylo použito jako zdroj a důvod ke konfliktu. Hinduisté v Indii, muslimové v Kašmíru, Usáma bin Ládin, katolíci v Severním Irsku, pravoslavná církev v Srbsku, ti všichni do jisté míry použili náboženství, aby legitimizovali své politické cíle. Z naší islámské perspektivy vím, že uzurpace víry je v rozporu s islámským myšlením ve většině islámských zemí. Pokusím se zde stručně nastínit, jakým způsobem mohou islám a ostatní náboženství přispět ke zvýšenému kontaktu a k mezináboženskému dialogu. Ostatně kořeny islámu a učení Koránu, Svatého Koránu, nabádají ke zvýšenému kontaktu, mezináboženskému dialogu a k respektu vůči ostatním vírám.
Korán konkrétně hovoří o rozličnosti lidské rasy, o potřebě znát různé zdroje vědění, zvýšit dialog a vzájemné porozumění a o nutnosti respektovat ostatní. S takovými kořeny máme my muslimové náboženské a teologické předpoklady k vedení mezináboženského dialogu. Skutečně, při svém setkání v Teheránu v květnu roku 1991 přijala Organizace islámských států společný postup k vedení mezináboženského dialogu. Tento dialog vychází z islámského práva, náboženství a praktik, a je založen na jistém chápání islámu, konkrétně na dvou částečně vzájemně propojených aspektů islámského práva. První z nich, kterému my říkáme ebaidaht, určuje vztah mezi Bohem a lidmi a týká se věcí jako je modlitba a víra. Ten druhý, který nazýváme muammalad, řídí vztahy mezi lidmi a týká se etiky a způsobů interakce mezi lidmi. Vskutku, zaměřením se na etické a morální dimenze víry bychom my muslimové byli schopni navázat mezináboženský dialog s ostatními náboženstvími, která nevychází z Knihy. Buddhismus a hinduismus, stejně tak jako ostatní náboženství, obsahují silné a společné etické prvky, a díky těmto etickým prvkům by tato náboženství k sobě mohla vybudovat mosty. Dám jeden příklad ze 60. let ze Spojených států, z jižanských kostelů vedených Martinem Lutherem Kingem, hrdinou hnutí za občanská práva. Jak islámský národ, tak reformovaní Židé silně podporovali toto hnutí, a já se domnívám, že tomu tak bylo právě díky jejich společnému přesvědčení o nespravedlnosti diskriminace podle barvy kůže. U všech třech vyznání je potřeba zabývat se mnoha těžkými otázkami. Například problémy v Kašmíru a v Palestině jsou tak úzce spjaty s náboženstvím, že se domnívám, že není možno je vyřešit pouze za pomoci mezináboženského dialogu. Současně s nimi musí dojít k jistým změnám na politické scéně.
Další společnou dimenzí všech náboženství je duchovno a mystika. Judaismus má kabalu, křesťanství má množství církevních řádů, islám má súfismus, a hinduismus a buddhismus mají silné spirituální tendence. Každá z těchto do sebe hledících tendencí a náboženství sleduje společný cíl-zkoumáním sebe sama je člověk schopen zlepšit svůj život a chovat se vůči ostatním s respektem. Z tohoto důvodu se mezináboženský dialog může a měl by se snažit zachytit tyto společné duchovní a mystické tendence.
Chtěl bych toto demonstrovat příkladem ze šíitského islámu, který je mým osobním náboženstvím, které zahrnuje doktrínu irfán, neboli náboženský mysticismus. Irfán, který v sobě zahrnuje mnohé myšlenky súfismu, se snaží o pochopení vnitřního, esoterického významu Koránu a tradic šíitských imámů a nástupců Proroka. Učení irfánu se v mnoha ohledech v podstatě shoduje s učením kabaly v judaismu a našich vírách je také patrný neoplatonský vliv a vliv Zarathustrismu.
Ohledně náboženství a vytvoření globální společnosti. Z vlastní zkušenosti především z USA se domnívám, že často panuje názor, že svět, neboli globální lidská společnost, se postupně slučuje v jeden celek pod vedením západní ekonomické moci včetně západních organizací jako je například Skupina G-8. Jako příklad je uváděna zvyšující se koncentrace nadnárodních korporací ve všech koutech světa. Člověk jede do Budapešti a může se bez problémů najíst v McDonalds, což je síť restaurací se sídlem v Chicagu. Tento názor se může zdát správným, pokud se člověk na věc dívá z opravdu západního pohledu. Technologický pokrok nadále ztvrzuje tento pohled. Není mi jasné, jak dvouminutové zpravodajství může pomoci opravdu vysvětlit komplikované situace jako je například občanská válka v Kongu.
Toto mne přivádí zpět k myšlence světových náboženství a jejich etických prvků. Globální ekonomie se může nadále sbližovat, ale z jistého pohledu to není správné. Dokonce je to velmi špatné. Venkovan žijící v Mexiku se dívá na svět, který mu odebírá živobytí. Konglomeráty nakupují obrovské plochy půdy na pěstování kávy a nutí místní zemědělce, aby jim prodávali kávu za čím dál tím nižší ceny. Chci tím říct, že náboženským dialogem, který je založen na principech etiky a morálky společných všem zde zastoupeným náboženstvím, mohou náboženství hrát roli při prosazování určitých etických standardů, které by regulovaly globalizační proces a zajistily by jeho vývoj v rámci etických pravidel, aby například nedošlo ke zničení některých komunit.
Třetím bodem je funkce náboženství a státu. Na rozdíl od judaismu a křesťanství mívalo islámské náboženství mnohem přímější vztah ke státu. V islámu nikdy nedošlo k osvícenskému hnutí a ke konfliktu mezi církví a státem tak, jako tomu bylo ve středověku v Evropě. Naopak až do roku 1924 vyhlížela převážná část islámských kmenů k osmanskému sultánovi jako k náboženskému a politickému vůdci. V mnoha směrech se tato situace podobá tibetskému buddhismu a funkci, jakou v něm až do čínské invaze v roce 1951 zaujímal dalajláma. Poukázal jsem na tento fakt, jelikož se jako muslim domnívám, že náboženství by mělo plnit jistou politickou funkci. Není možné, aby plnilo pouze roli duchovní a poradenskou. Pokud má opravdu dojít k rozvoji mezináboženského dialogu a pokud má náboženství hrát kladnou roli v usměrňování globalizačního procesu, potom jakékoli deklarace musí být nějakým způsobem vymahatelné. Dle mého názoru se jedná o dialog, ke kterému musí dojít. Možná, že by mezinárodní organizace v čele se Spojenými národy mohly ovlivnit přijetí a implementaci určitých principů, na kterých se shodneme během mezináboženského dialogu.
Dámy a pánové, rád bych svou řeč zakončil přáním podpory za demokratické reformy na celém světě, zejména ve světě islámském a v kterékoli zemi s diktátorským režimem. Domnívám se, že by instituce občanské společnosti měly být podporovány. Vláda zákona a dodržování lidských práv, toto všechno jsou náboženské islámské hodnoty. Vyzývám Západní země, Evropu a Ameriku, aby s diktátorskými režimy přetrhaly veškeré kontakty. Měli bychom skoncovat se zeměmi, které podporují terorismus, a jelikož jsem z Iráku, vyzývám k podpoře iráckého lidu v jeho boji za osvobození od brutálního a teroristického režimu Sadáma Husajna, abychom tím zabránili masové destrukci světa. Děkuji Vám za pozornost.