(2002) Kakuhana Enami

Poprvé jsem měl možnost účastnit se jako zástupce Jeho Svatosti patriarchy školy Tendai Ešina Watanabeho třetího ročníku konference Forum 2000 v r. 1999. Pokládám si za velkou čest, že se mi letos opět dostalo pozvání pana presidenta Václava Havla a mám tak příležitost účastnit se dnešní diskuse.
Když Dengjó daiši (767 - 822), zakladatel kláštera Enrjaku-dži na hoře Hiei, hovořil o nauce Buddhy Šákjamuniho, používal podobenství "Do sítě o jediném oku ptáka nechytíš" - ducha otevřenosti a všeobjímající tolerance totiž považoval za jeden z klíčových atributů buddhismu. Byl zároveň přesvědčen, že mnišská výchova musí být založena na mahájánové zásadě "Obětovat své vlastní já prospěchu druhého je vrcholem soucitu" a v adeptech musí rozvíjet především bódhisattvovskou potřebu vztáhnout všechno zlo na sebe sama a vše dobré postoupit druhým.
Hlavní kanonickou oporou jeho nauky byla tzv. Lotosová sútra, Mjóhó renge-kjó. První ze znaků názvu, "mjó", znamená nepochopitelný, zázračný. Druhý znak, "hó", označuje všechna jsoucna tohoto světa. "Renge", bělostný lotos, je rostlinou, která vyrůstá z kalného bahna a přesto na svém vrcholu nese neposkvrněný květ. Ve stejný běloskvoucí květ se může rozvinout i člověk ve světě plném nečistoty. Nauka Lotosové sútry překonává koncept rozdílné disposice jednotlivých lidí - buddhovskou přirozenost může podle ní naplnit každý. Učí také, že pravda o jednotlivých jsoucnech má charakter příčinně-podmínečného povstávání - žádné jsoucno neexistuje samo o sobě, nýbrž vyrůstá ze vzájemné provázanosti všech jsoucen.
V pojednání "O všezahrnující milosti bódhisattvy Avalókitéšvary" (25. kapitola Lotosové sútry) se uvádí, že se bódhisattva vtěluje třiatřiceti způsoby, aby kázal nauku. Třiatřicet je číslo symbolické, které znamená, že pravda nauky může být vyjádřena bezpočtem různých způsobů, např. i v podobě bylin, stromů či slunečních paprsků. Odtud pochází i myšlenka, že "hory, řeky, tráva i stromy naplňují buddhovství".
Dengjó daiši vytvořil komplexní naukový systém, do něhož kromě filosofie Lotosové sútry zahrnul i meditační nauku, esoterické učení a řeholní kázeň. Od samého počátku tak jeho nauka obsahovala mnoho vrstev a aspektů, jejichž osamostatněním vzniklo ve středověku celé spektrum specifických reformních škol. O hoře Hiei se proto hovoří jako o matce japonského buddhismu. Počátek moderní doby a restaurace Meidži (1868) byly spojeny s kritikou eklektického ducha japonského buddhismu, vypukly protibuddhistické pogromy a byly vydány zákonné normy požadující striktní oddělení "zpátečnického" buddhismu od "čistého národního kultu" šintó. Hora Hiei však přesto přese všechno zůstala věrná učení svého zakladatele a tradiční koncepci jednoty božství a buddhovství.
V r. 1986 se na výzvu papeže Jana Pavla II. konalo v italském Assisi mírové modlitební shromáždění zástupců světových náboženství. O rok později - u příležitosti 1200. výročí založení kláštera Enrjaku-dži - se podobné shromáždění konalo na hoře Hiei. Od té doby se u nás ke společné modlitbě každoročně scházejí zástupci všech japonských duchovních směrů spolu s představiteli nejrůznějších světových denominací. Letošní srpnové setkání bude již patnácté v pořadí a jeho hlavním tématem bude - kromě tradiční modlitby za mír - dialog s představiteli islámu. Počátkem září nebudou naopak zástupci školy Tendai chybět mezi účastníky mírového modlitebního shromáždění v italském Palermu. Stará moudrost praví: "Ve vytrvalosti je síla". Věřím, že pokud toto zaujetí pro vstřícný dialog vydrží i nadále a podaří se tak spojit sílu modlitby, která je základem náboženství, na obou březích oceánu, příznivé výsledky se nemohou nedostavit. Zároveň je ale zapotřebí chovat v úctě identitu každého náboženství, a pokusit se pochopit, proč je zneužívání náboženské symboliky pro násilné a destruktivní účely tak odsouzeníhodné.
Za jedno z nejsrozumitelnějších vyjádření bódhisattvovského ducha považuje současná škola Tendai formulaci Dengjó daišiho "Pokladem říše je ten, kdo vnáší světlo i do nejtemnějšího kouta", jež se stala mottem hnutí "Světlo do každičkého kouta". Hnutí, jehož hlavní hybnou silou jsou mladí lidé, se snaží pomáhat především obyvatelům zemí jihovýchodní Asie, které se z politických či hospodářských důvodů dostaly do mimořádně svízelné situace. Jednou z výrazných postav tohoto hnutí je také mnich indického původu, který 15 let studoval na hoře Hiei, aby se pak vrátil zpět do vlasti, kde usiluje nejen o obnovu buddhistické tradice, ale především o harmonizaci soužití různorodých duchovních komunit - viz jeho iniciativa "Soucit a moudrost".
V mahájánové sútře "Meditace o mysli coby matce Zemi" se hovoří o tom, kterak matka živí plod ve svém lůně a jak ohromné množství mléka vyprodukuje po narození děcka (sútra uvádí 18 tisíc litrů), aby je sytila tak dlouho, jak jen si děcko žádá. To neplatí jen o lidském jedinci, ale i o celém lidstvu, jež svým mlékem láskyplně živí matka Země. Ústrky, jichž se od nás matce dostává, lze tak chápat nejen jako nutnou daň pokroku, ale i jako závažné duchovní selhání. Znečistění a ohrožení Země je v prvé řadě obrazem znečištění a ohrožení naší mysli. Zároveň otázky přístupu k populační explosi či genové manipulaci nám znovu ukazují, že věda nemůže suplovat duchovní rozměr lidského počínání. Je proto zapotřebí, abychom přestali náboženství vnímat jako izolovanou oblast, abychom v něm rozpoznali rovinu, v níž se spojují všechny snahy o zásadní porozumění, smíření, světový mír. My lidé se rodíme ze spojení muže a ženy, z lásky rodičů vyrůstáme. Nejvýmluvnějším spodobněním této lásky a zároveň dokonalé pravdy je tvář dítěte. Jsem přesvědčen, že její výmluvnosti dokáže odolat málokdo na světě, neboť mír a láska, hodnoty, které zosobňuje, jsou hodnoty bytostně všelidské. Láska k matce Zemi a respekt k tváři dítěte jsou patrně i jedna z možných pojítek všech duchovních tradic.
Modlím se, aby úsilí pana presidenta přineslo své plody, abychom se dokázali spojit v úsilí o mír a harmonii našeho společného světa. Děkuji vám.

Jeho Ctihodnost, Arciopat buddhistického kláštera Enrjaku-dži na hoře Hiei, pana Kakuhana Enami