(2001) Vandana Shiva

Děkuji pane de Klerku,
jsem si jista, že každá globální akce organizovaná při příležitosti roku 2000 je důležitá, ale tahle je jak velmi přesně načasována, tak i akutní. Nabízí nám alternativu k nesmyslnému zužování pohledu a reakcí na tragédii, ke které došlo 11. září. Samozřejmě, že to nebyla první taková tragická událost. V našem regionu jsme opakovaně byli svědky mnoha podobných tragédií. V roce 1984 když se v Zlatém Chrámu v Paňdžábu shromáždili místní příslušníci militantního hnutí, naše premiérka Indira Gándhíová proti nim zorganizovala vojenský zásah. Brzy nato byla sama zavražděna a spirála započatého násilí se roztočila a vedla pak ke smrti desítek tisíc Sikhů v Dillí i jinde. Ty otázky, které tady vznesl včera Elie Wiesel: „ Co se stalo? Proč se to stalo? Dalo se tomu nějak zabránit?“, jsou přesně stejné otázky, jaké mě samotnou trýznily v tom nešťastném roce. Proč nejbohatší stát Indie, stát s nejvyššími příjmy na obyvatele, stát s modelem zemědělství, který byl zamýšlen jako alternativa k násilné rudé revoluci a jako takový byl nazván „zelenou revolucí“, proč tento stát nenaplnil příslib míru, který pro nás představoval?
Proč se země prosperity založené na zelené revoluci změnila v zemi zmítanou občanskou válkou, která stála životy tisíců lidí? Proč byly reakce obyvatel, které se jasně týkaly zvoleného rozvojového modelu, cen zemědělských surovin, vodohospodářství a kontroly řek, proč byly tyto reakce líčeny jako náboženský konflikt, kterým v žádném případě nebyly?
Pracovala jsem tehdy prakticky bez ustání a napsala jsem knihu „Násilí zelené revoluce“, protože jsem pochopila, že z kultury násilí vzejde zase jenom násilí. Pochopila jsem, že hospodářské systémy, které jsou založeny na bezmocnosti lidí, budují jejich závislost, prohlubují jejich zadluženost a vylučují je z jakéhokoliv rozhodování, jsou žírnou půdou, ve které se daří terorismu a extremismu. Z násilí, ve které vyústila zelená revoluce, jsem se také hodně poučila o zemědělství. Víte, já jsem původně vystudovala fyziku, takže tohle pro mě na stará kolena byla moc zajímavá lekce. Zjistila jsem také, že násilí, kterého se dopouštíme na přírodě, se odráží v násilí, kterého se dopouštíme vůči společnosti. Ony násilné projevy, které se stávají zejména na straně mladých mužů – rozhněvaných mladých mužů – jediným způsobem reakce na nějakou situaci, vyplývají právě z násilí, k němuž dochází ve společnosti, z matrice násilí, v níž se odehrává náš každodenní život. Zlobné reakce jsou někdy orientovány dovnitř. To se týká například současné situace v Indii, kde podle našeho výzkumu za poslední tři roky více než 20 000 rolníků spáchalo sebevraždu. Důvodem těchto sebevražd je to, že vlivem postupující globalizace se zvyšují jejich výrobní náklady a zároveň snižují ceny zemědělských produktů.
Tohle je celosvětový fenomén, s nímž jsme se setkali například i na americkém Středozápadě – v tzv. zeleném pásu Ameriky. V 80-tých letech tam došlo k celé vlně sebevražd, které páchali zoufalí farmáři. Zadlužení farmáři byli vyháněni ze svých pozemků a jejich počet se snížil tak dramaticky, že už nehrají prakticky žádnou roli ani při sčítání obyvatelstva. Farmáři se pokusili lobovat u vlády, ale na rozdíl od ropných společností, které si pozornost Washingtonu dokázaly získat, jim nikdo nepopřál sluchu. Bylo dokázáno ( a dokonce o tom existuje kniha, která se jmenuje „Sklizeň zloby“), že bombový útok v Oklahomě byl těsně spjat jak s kritickou situací farmářů, tak i s naprostým nedostatkem zájmu o tuto krizi ze strany vlády. V tomto konkrétním případě se nahromaděná zloba neobrátila dovnitř, ale ven.
Tohle všechno jsou projevy zloby, která je pevně spjatá s budováním stále centralizovanějších systémů, s budováním systémů, které jsou tak lačné po surovinách, že chtějí zkolonizovat každou řeku, každičký kousíček lesa a každé nerostné ložisko. Jejich nenasytnost je projevem neefektivního hospodářství. Ano neefektivního, protože když spotřebujeme 300 jednotek surovin na vyrobení stejného množství jídla, jaké by se dalo vyprodukovat s pouhými 5 jednotkami surovin, dá se těžko mluvit o nějaké hospodárnosti. Na druhé straně tuhle nehospodárnost pořád někdo ospravedlňuje a mluví přitom o konkurenci a efektivitě, když jde spíš než o něco jiného o globální neefektivitu.
Myslím, že tohle je spjato také s faktem, že naše mýtické hledání efektivity je založeno výhradně na monokulturách. Čím více se snažíme vytvářet monokultury v přírodě, tím spíše jsme schopni tolerovat už jen jednu kulturu ve společnosti. A když pak jsou takové neudržitelné a nedemokratické systémy vystaveny pochybnostem, když se proti nim vzmáhá odpor v situaci, kdy je odpůrcům systému uzavřena cesta demokratické změny (tak jako tomu bylo v Janově při summitu G8, kdy byl zastřelen Carlo Gellani, nebo v 70-tých a 80-tých letech, když nikdo nechtěl naslouchat paňdžábským rolníkům a farmářům na americkém Středozápadě, nebo kdykoliv jindy, když některé skupině nikdo nechtěl naslouchat a hlasy demokraticky volající po změně byly umlčeny), stávají se teroristické činy pro některé lidi způsobem, jak si vynutit pozornost, která jim byla odepřena.
Někdy mě napadá, že globalizace, ekonomická globalizace, založená na nespravedlivém a neudržitelném modelu vlastně vede k jakési talibanizaci celého světa. Když mluvím o talibanizaci, myslím tím nárůst fundamentalismu a vlnu nového násilí vůči ženám, fenomény, které hledají oporu ve víře, ačkoliv s ní nemají nic společného. Napadá mě, že zavedení burky jako povinného oděvu pro ženy po celém světě (přestože Bengálky nosily dřív sárí tak jako já a kašmírské ženy nosily své překrásné kroje, teď je polévají kyselinou, pokud si odmítnou obléci burku) je svým způsobem reakcí na to, že nám byla vnucena ještě další taková falešná norma, a sice norma panenky Barbie. My ale nechceme ani burku, ani Barbie. Chceme si uchovat všechno, čím se navzájem lišíme.
Ann tady mluvila o tom, že právo na jídlo, na vodu a na čistý vzduch patří k základním lidským právům. V poslední dekádě ekonomické globalizace bylo toto právo systematicky porušováno. V Indii teď 50 milionů lidí hladoví a tisíce již zemřely hladem, zatímco v našich silech bez užitku hnije 60 milionů tun obilí, jen proto aby se vyhovělo nějaké ekonomické logice, aby se ušetřilo 280 milionů rupií na potravinových dávkách. Místo toho teď platíme 1,6 miliardy rupií za skladování toho hnijícího obilí a necháváme naše lidi hladovět. Ceny potravin jsou čtyřikrát vyšší než předtím, ale ceny zemědělské produkce klesly na pouhou jednu třetinu své původní výše.
V posledních třech dnech jsou noviny plné článků o bioterorismu, o válečném nasazení bakterií. Prezident Havel ale už první den naší konference řekl, že bin Ládin přece bakteriologickou válku nevymyslel. Myslím, že je načase, abychom začali věnovat pozornost oblasti, která byla zatím velmi opomíjena, a sice dalekosáhlým rizikům biologického boje a výroby látek pro biologickou válku. Kromě toho je třeba si uvědomit, že jakousi biologickou válku vlastně vedeme už dnes, když denně používáme neodzkoušený a rizikový geneticky modifikovaný materiál jak v zemědělství, tak i v potravinářství. Je důležité uvědomit si, že ta bomba, která vyhodila do povětří Oklahomskou budovu (a byla to vládní budova), byla vyrobena ze zemědělských hnojiv. Rolníci, kteří páchají sebevraždu v Indii, se tráví pesticidy, kvůli kterým se zadlužili. Tyhle chemikálie byly původně vynalezeny pro válečné účely, pak se dostaly do zemědělství a teď se zase vrací k tomu válečnému použití. Už deset let se různě blokují mezinárodní dohody související s Kjótským protokolem, s protokolem o biologické bezpečnosti. Byla blokována také dohoda proti biologickým zbraním. Je čas, aby mezinárodní veřejnost začala věnovat pozornost zajištění bezpečnosti života – nejen lidského života, ale života jako takového. Pokaždé, když si vzpomenu na geneticky modifikované rostliny vybavené toxiny, které zabíjejí motýly a včely, napadá mě, že i tohle je přece terorismus, jen je namířený proti jinému živočišnému druhu.
Myslím, že nadešel čas, abychom začali hledat jinou cestu, než je fundamentalismus volného trhu, který živí začarovaný kruh náboženského fundamentalismu, etnických čistek a etnické nesnášenlivosti. Jsem ostatně přesvědčena, že tohle jsou výhradně mužské fenomény. Neozývají se přece žádné ženské hlasy, které by někoho povzbuzovaly v tomto závodě násilí. Láme mi srdce, když pomyslím na to, že právě teď je můj region na pokraji války a je tlačen až do její hrůzné propasti právě samotnou koalicí proti teroru. Žádná koalice proti teroru, která sama rozsévá teror, ale teror nezastaví.
Doufám, že toto fórum nastolí globální koalici za mír. Doufám, že toto fórum a ty skvělé mozky a morální vůdci, kteří je zorganizovali, budou i nadále pokračovat ve své práci, tak abychom mohli naši budoucnost vystavět na základech míru, demokracie a na oslavě a obraně lidských práv. Musíme ale přestat uctívat naše falešné bohy – boha dolar, kterému obětujeme na oltář globalizace volného trhu. Musíme místo toho začít věřit ve svátost všeho života. Já čerpám naději a inspiraci z toho, že si představuji jak spolu pracujeme na budování demokracie, pro kterou bude každý život - ať už lidský či jiný – svatý. Všechny druhy živočichů a rostlin i všichni lidé mají právo na život a všichni z nás mají povinnost tento život chránit. Nevěřím, že mohou existovat lidská práva bez toho, aby existovaly také lidské povinnosti, a bez toho, že si uvědomíme, že existují také lidské chyby, lidské zlo, kterému musí být učiněna přítrž.
Na závěr bych Vás chtěla všechny pozdravit úryvkem z jednoho verše, který máme doma od oněch hrůzných událostí z 11. září. Je to jogínský pozdrav a říká se v něm asi toto: „Nechť je s vámi mír země, mír nebes, mír všech vod, rostlin a všeho stvoření!“