(1999) Ashis Nandy

Tak jsem si vyndal hodinky, abych měl jistotu, že skutečně těch deset minut dostanu…
Děkuji za příležitost podělit se o své myšlenky a chtěl bych hovořit o vizích rozvíjejících se společností. Domnívám se, že v tomto termínu je určitý rozpor, je to vlastně oxymoron, ale k tomu se vrátím později.
Chci, aby bylo jasné, že věřím, že rozvíjející se společnosti jsou vlastně jako těhotné matky, které své děti rodí na takové rušné ulici. Někteří lidé jsou zvědaví, zastaví se, aby se podívali co se děje, někteří mají obavy a ty obavy vyjádří určitými slovy a mnoho z těch kolemjdoucích jim také chce radit, jakým způsobem to vlastně pořádně provést. Já se domnívám, že během celého toho procesu nezbyde ani trošku soukromí nebo důstojnosti. Abych se vrátil tedy k té rozvíjející se společnosti. To je rozporný termín, oxymoron, protože rozvíjející se společnosti jakožto rozvíjející se, nemají vize. Je jim zakázáno mít vize. Rozvíjející se společnosti mají pouze své minulosti, svou současnost a svou budoucnost. Ale budoucnost, ta je daná. Jejich minulost a přítomnost jsou tytéž, protože většina těchto společností jsou ahistorické, to znamená jejich minulost a přítomnost splynula a jejich přítomnost je zároveň i jejich minulostí, že s ní splynula. Neliší se od minulosti rozvinutých společností. Jaký je dnešek těchto společností? Ten je vlastně včerejškem všech rozvinutých společností. A jaká je budoucnost, jaký je zítřek rozvíjejících se společností? To je dnešek rozvinutých společností, to znamená co současnost a budoucnost rozvíjejících se společností byla ukradena, jejich přítomnost se neliší od minulosti rozvinutých a jejich budoucnost se neliší od přítomnosti rozvinutých společností. Jinými slovy nemáme žádnou nezávislost a autonomní budoucnost.
Jakým způsobem tedy definovat modely racionality, rozumu a podobně? Znamená to též, že musíme definovat některé klíčové kategorie naší doby. Druhou tezi bych předložil asi tak. Kdysi jsem byl tak hloupý, že jsem věřil, že země jako Čína, Indie byly především Čínou a Indií. Nyní jsem přesvědčen, že jejich představa o sobě samotných, nebo ta představa jejich elity, image, jejich image za hranicemi, byl image rozvíjejících se společností. Tím chci říci, že image, který se podobá image, který vy máte o moderní klinice kam vás pošle váš lékař. Je to… Evropa vlastně je definovaná jako sérii grantů, opatření. V současné době jsou Čína, Indie jakýmisi stínovými zeměmi a pořád se hovoří o takových opatřeních jako HDP, příjem na hlavu, profily akciových trhů, investiční bankovnictví. Je to takový nejasný profil, jaké mají tyto nejstarší civilizace na světě. Jsou to země, které nejen mění svůj profil, ale jsou nově definovány z hlediska svého ekonomického výkonu. Pan profesor Ellie Wiesel hovořil o Tibetu, ale kdyby Tibet dnes získal svou svobodu, zítra by byl předefinován jako zaostalá země, jako rozvíjející se společnost. A zítra, v příštím roce bychom hovořili o Tibetu podobně jako o Bangladéši, jako o beznadějném případu.
Je to tedy jiný druh image, je tu jiný typ světa, který rámuje náš přístup k rozvíjejícím se zemím a jejich vizím. I takové otázky jako svoboda lidí, lidská práva mají jiný smysl v rozvíjejících se společnostech. Já osobně pracuji s celou řadou hnutí bojujících za lidská práva a mohu vás ujistit, že neustále musíme se vyrovnávat s celou řadou hlasů, které nám radí, které nám zní v uších. Jsou to hlasy zemí mimo naše hranice. Lidská práva jsou často definována v učebnicích o lidských právech, která jsou psána za našimi hranicemi. Mnoho těch rad i z velice ctihodných úst nám zní v uších. Naše historie, historie lidských práv je známá. V Jižní Africe, Asii a jinde a jako pilní studenti velice často se snažíme chovat podle učebnic lidských práv a podle rad, které nám dává světový establishment lidských práv. A pokud se jimi řídíme, pak se často na nás dívají s nedůvěrou právě ti, v jejichž prospěch bychom měli pracovat.
Velice často tak zvané asijské hodnoty, ten termín je považován za téměř neslušný, ale chci vám říci, že Dalajláma je také asijec, a to co představuje jsou také asijské hodnoty. Různí despoti si nemohou přivlastnit tyto asijské hodnoty, pokud se netěší podpoře ani svých krajanů. Můžeme přímo nebo nepřímo, záměrně či nezáměrně přistoupit k těmto hodnotám jiným způsobem, kreativnějším způsobem, abychom je podpořili, abychom zakotvili v pojetí lidštějšího světa, v kulturách a v různých civilizacích, což by byl důležitý příspěvek lidstvu.
Loni takovým, v takovém obscénním posunku určeném x x x (ruší mobil) jaderných zbraní, Indie a Pakistán tak chtěly vstoupit do velké ligy mezinárodní politiky. Doufaly, že se jim podaří překročit rámec rozvíjející se společnosti a uniknout stigmatu, které je s nimi spojeno. V prvním týdnu po výbuších víc než 90 % Indů vyjádřilo podporu této nuklearizaci Indie. Během několika týdnů další průzkum veřejného mínění prokázal, že toto číslo pokleslo na 60 % a po dalších šesti měsících byl proveden další průzkum veřejného mínění a ten průzkum prokázal, že pouze menšina – 44 % obyvatel – vyjádřilo podporu těmto výbuchům. Tento průzkum taky ukázal, kdo podporuje tento vývoj a kdo je proti. A měl bych vám asi říci, že nepoměrně vysoký počet těch, kteří podpořili tyto výbuchy jaderné vyzbrojování, byli lidé z měst, vzdělaní lidé, moderní Indové. 56 % těchto lidí, kteří byli proti těmto výbuchům, pocházelo většinou z řad těch, které často nazýváme zaostalými a nerozvinutými.
A má poslední poznámka je asi taková. Možná, že se vám podaří ještě nalézt způsoby jak navázat spojení s touto zapomenutou většinou. Drahý světový názor, drahé pojetí dobra a zla, drahý model Dostojevského a všechny ty řeči o volbách mezi dobrem a zlem. Nejste vodítkem k chápání těchto voleb. Já teď nepůjdu do dalších podrobností, chci jen vyjádřit naději, že by se nám mohlo podařit oslovit tuto mlčící většinu bez ohledu na to, že v současné době se mohou představovat jako jakási veliká neznámá.