(1998) Karan Singh

Paní moderátorko, drazí hlavní řečníci, vaše excelence Hanno Suchocká, velevážení delegáti a kolegové,

humanita dnes ve své dlouhé a klikaté historii na planetě Zemi stojí na zásadní křižovatce. Nyní má zdroje a technologie na to, aby v průběhu příštích dvou desetiletí vymítila hlad a negramotnost, bídu a nezaměstnanost z povrchu zemského. Ale co k dosažení tohoto cíle postrádá, je moudrost a soucit. Prolomili jsme vesmírnou bariéru, probádali planety a natahujeme se po samotných hvězdách, avšak nejsme s to zpřetrhat okovy chudoby a hladu, despotismu a podvýživy, které stále udržují přes polovinu lidské rasy v porobě. Předmět naší konference Forum 2000, svolané prezidentem Václavem Havlem na tomto historickém a velkolepém Pražském hradě, tedy udělat si přehled o dnešním stavu lidstva a vyhlídkách pro příští století, je proto aktuální a naléhavý.
Historie humanity v průběhu mnoha tisíc let může být konceptualizována jako série přechodných fází: nejdříve z jeskyní do lesů, pak k nomádským, pasteveckým, zemědělským, preindustriálním, industriálním a postindustriálním civilizacím. Nyní je jasné, že jsme zapojeni do něčeho, co je zřejmě nejfundamentálnějším a nejobtížnějším ze všech přechodů, přechodu ke globální společnosti. Poháněny četnými revolucemi ve vědě a technologii, všechny stránky života na této planetě jsou v procesu globalizace. Politika a ekonomika, obchod a komerce, průmysl a komunikace, jakož i kulturní aspekty, jako tanec a hudba, jídlo a nápoje, všechno je v sevření globalizačního procesu. Internet dnes poskytuje jedinečnou metodologii v interakci, probourává se skrze všechny bariéry národnosti či náboženství, pohlaví či ekonomického statutu.
Zatímco mnoho z těchto vývojových směrů je zjevně pozitivních, neboť poprvé splétáme lidskou rasu dohromady tak, jako ve starodávném védském pojetí Vasudhaivy Kutumbakama "svět je rodina", nemůžeme popřít fakt, že existují rovněž některé velice negativní aspekty. Drogy a kšeftování s drogami, terorismus a kšeftování se zbraněmi, pohlavní choroby a stálý přísun hrůzy a násilí, ultrakonsumerismus a hyperpromiskuita, podivná posedlost smrtí, katastrofou a dinosaury ve filmu a televizi, to vše představuje nebezpečné a negativní trendy. Ať se nám to líbí nebo ne, proces globalizace se stal prakticky nezvratným, jak jste, madam, řekla. Při vstupu do třetího tisíciletí našeho letopočtu se musíme vážně zamyslet, jak zvýraznit pozitivní aspekty a působit proti těm negativním. Zde je otázka, kterou bych rád položil blahobytným západním společnostem. Jsme novou Atlantidou, legendárním kontinentem, bohatým a třpytícím se nevídaným bohatstvím a materiálním blahobytem, jenž se prý jedné noci ponořil do vln, neboť nebyl schopen přežít svou vlastní technologickou vynalézavost? Jsme obřím Titanikem, plným přílišného sebevědomí a arogance, který neúprosně zrychluje na cestě k fatálnímu střetu s prastarými přírodními silami? Toto jsou otázky, jimž musíme všichni čelit.
Naše zasedání, paní moderátorko, je věnováno tématu "Noví partneři globalizace (aktéři či objekty?)". To nastoluje rozhodující otázky. Budeme v procesu globalizace aktivními partnery, nebo jen pasívními přihlížejícími, jež smete tajfun změn, který se žene světem? Povede globalizace k permanentní dominanci jednoho národa a jedné kultury, nebo se ve století, jež leží před námi, přesuneme k pluralistické, vícepólové a multikulturální společnosti? Jaká je role jednotlivce při konfrontaci s těmito velkolepými alternativami, jimž nyní čelí lidský rod?
Odpověď na tyto otázky bude záviset na několika faktorech. Podíváme-li se nejdříve na politický faktor, je nezbytné restrukturalizovat celý systém Spojených národů, aby více odpovídal realitě půl století po konci druhé světové války. V současnosti pět stálých členů Rady bezpečnosti reprezentuje přibližně pouze jednu třetinu lidské populace, zatímco dvě třetiny jsou odsunuty do druhotné pozice. Tato situace vyvstala na konci války, kdy si sami vítězové z pochopitelných důvodů přisoudili zvláštní status. Avšak od té doby se svět dramaticky změnil. Je jistě podivné, aby země jako Německo a Japonsko, jejichž poválečná obnova je ohromující, obrovské národy jako Indie a Brazílie a celý africký kontinent setrvávaly mimo rozsah stálého členství v Radě bezpečnosti. Tvůrčí restrukturalizace Organizace spojených národů je již dlouho zapotřebí. A přestože se již nějaký čas vedou diskuse, já si dovoluji prohlásit, že by bylo velice správné, aby byl tento problém uzavřen v roce 2000, takže v příštím tisíciletí by mohl existovat spravedlivější světový pořádek.
Druhým aspektem je ekonomika. Globální fiskální a finanční struktury čelí silným tlakům a probíhající krize na asijských trzích představuje zásadní výzvu pro stávající systém. Pokud máme v plánu být aktéry, nikoliv objekty, zajisté nemůžeme přijmout úplné a stálé dominantní postavení monetárních politik Světové banky a MMF. Zatímco tyto vážené instituce v poslední polovině století bezpochyby poskytují neocenitelnou podporu, je nezbytné, že se objevují některá silná regionální ekonomická uskupení, aby byl zajištěn spravedlivější světový pořádek. Dnes ráno hovořila Hazel Hendersonová o nové finanční architektuře, nové bretton-woodské konferenci. Zcela jasně potřebuje být zastaralý systém trvající padesát let důkladně přebudován a přeorganizován. Každý je schopen okamžitě určit nejméně deset takových regionálních uskupení: Severní Amerika a Evropská unie, ASEAN a SAARC, Latinská Amerika a Australasie, Čína a Japonsko, subsaharská Afrika a arabský svět. Evropská unie, jejímž důležitým partnerem se snaží Česká republika stát, představuje dynamický model pro ostatní regiony. Přes jakákoliv omezení a těžkosti, jež zde můžete mít, pokládáme za vskutku ohromující, že evropské země, které si po tisíciletí šly doslova po krku, a jejichž konflikty udržovaly svět ve zmatku, překonaly - jako výsledek ekonomické nutnosti a osvíceného politického vedení - své tradiční zášti a propracovaly se k ekonomické, monetární a kvazipolitické unii. Opravdu si myslím, že to je výjimečný, téměř zázračný, úspěch, neboť naše učebnice byly plné evropských válek - stoletá válka, třicetiletá válka, válka růží, křižácké války, první světová válka, druhá světová válka - měli jsme po krk všech těch příběhů o evropských válkách a museli jsme si pamatovat data, kdy byli určití lidé zavražděni a kde byli zavražděni. Nyní, dnes, můžete cestovat z Norska do Řecka a z Portugalska do Polska bez cestovního pasu, to je bezesporu úžasné. Dovolte mi říci vám za svůj národ, že jakékoliv obtíže, které možná budete mít, a jakékoliv problémy, jimž možná budete muset čelit, jsou ničím ve srovnání s fantastickými úspěchy, jichž bylo na tomto poli dosaženo. Chovám upřímnou naději, že toto bude cesta, kterou si osvojí Jižní Asie, region, k němuž patřím, takže čerstvě nabyté jaderné schopnosti budou využity spíše k tvořivým než destruktivním účelům.
Třetím elementem - zatím jsem mluvil o politických a ekonomických elementech - třetím elementem je kulturní faktor, do něhož bych zahrnul dimenzi vzdělání. Globální společnost nevyžaduje homogenizaci kultury, ale spíše situaci, v níž každá civilizace poskytne svůj výjimečný příspěvek do bohaté mozaiky vznikající globální společnosti. Asijské kultury samozřejmě sahají bez přerušení zpátky až k úsvitu dějin, tisíce let před narozením Krista, což je mimochodem příčina, proč pro nás rok 2000 není tolik vzrušující, jako tomu je na Západě. Naše dějiny jsou mnohem, mnohem starší. Rok 2000 je prostě náhodou jednou epizodou v dlouhé a vzrušující historii lidského rodu na planetě Zemi. Jsme si vědomi, že z důvodu dominance Západu získal zvláštní význam a v tom se připojujeme ke zbytku světa. Ale myslím si, že stojí za zmínku, že Indická náboženství - buddhismus, janismus, hinduismus zejména a čínská tradice sahají zpátky 3000-5000 let před narození Ježíše Krista. Tyto kultury, zvláště indické a čínské tradice, které jen samy o sobě reprezentují 40 procent lidského rodu, musejí v globální kulturní renesanci hrát náležitou roli, pokud se máme stát pozitivními aktéry, a nikoliv pasívními objekty. Rád bych zde soustředil pozornost tohoto skvělého shromáždění ke Zprávě Mezinárodní komise pro vzdělávání pro 21. století ustanovené UNESCO (pod předsednictvím pana Jacquese Delorse, jenž sehrál tak významnou roli ve vývoji Evropské unie), jejímž členem jsem měl tu čest být. Nese titul "Učení se: poklad uvnitř" a zabývá se širokým spektrem smýšlení o vzdělání na mnoha úrovních, z čehož mohou národy světa čerpat značné výhody. Zdůrazňuje, cituji: "musíme být vedeni utopickým cílem řídit svět směrem k většímu vzájemnému porozumění, většímu smyslu pro zodpovědnost a větší solidaritě prostřednictvím akceptace našich duchovních a kulturních rozdílů." Co je ve skutečnosti potřebné, je tvůrčí symbióza mezi vědou a duchovnem, jedině díky níž můžeme dosáhnout našich kolektivních cílů.
Pokud se týká životního prostředí, je situace při našem vstupu do 21. století velice znepokojivá. Naděje, jež vzbudila Konference Spojených národů o životním prostředí a rozvoji v Riu de Janeiru v roce 1992, z větší části nebyly naplněny, neboť - říkám to s lítostí - rozvinuté státy nesplnily své závazky. Vypadá to naopak, že se situace stále zhoršuje. Letošní ohromné záplavy v Číně a Jižní Asii ukazují, že proces globálního oteplování začal dříve než se očekávalo. Zároveň poslední zprávy o podstatném rozšiřování ozónové díry nad Antarktidou vyvolávají značné obavy. Máme-li v příštím století učinit posun směrem k jakémukoliv typu udržitelné společnosti, budeme muset zvrátit trend drancování planety Země, který je tak tragickým rysem dvacátého století. Matka Země, v řecké tradici Gaia, Bhavani Vasundhara v hindštině, vychovala vědomí ze slizu pravěkého oceánu před čtyřmi miliardami let až ke stavu, v němž jsme dnes. Svůj dluh přírodě musíme splatit tím, že radikálně změníme naše úzce antropocentrické strategie exploatace a dominance a započneme dlouhý proces péče o zemi a hojení jejích ran. Rád bych vaši pozornost soustředil na grandiózní fotografii, nejkrásnější, jaká kdy byla udělána, fotografii planety Země z vesmíru, jež by měla být v každé školní třídě, měla by být v každé konferenční místnosti, kde se diskutuje o globalizaci. Ta ukazuje náš svět takový, jaký skutečně je - nepatrná tečka světla a života proti nekonečné rozlehlosti okolního vesmíru - tak nádherná a současně tak křehká. Matka Země o nás pečuje miliardy a miliardy let a my se nyní musíme ujmout péče o ní a hojení jejích ran. Pokud toto neučiníme, aktéři stejně jako objekty budou rozdrceni procesy ekologické katastrofy. Také populační bomba nepřetržitě tiká. Již jsme překročili hranici šesti miliard a při stávajícím tempu pravděpodobně dosáhneme patnácti či dvaceti miliard ke konci příštího století. Jestliže tento trend bude pokračovat, svět bude v průběhu příštího století čelit zásadní potravinové a vodní krizi, což může způsobit domácí a mezinárodní pohromu a zmatek. V mnoha částech subsaharské Afriky se již hladovění stává endemickým jevem.
A konečně, milí delegáti, je zde kritická úloha náboženství, která stále ovlivňují chování miliard lidí na této planetě. Poslední dobou dochází v rámci velkých světových náboženství k oživení. Je však nezbytně nutné, aby toto oživení bylo vedeno směrem k nové úrovni porozumění založené na vzájemném respektu, což je základním předpokladem interreligiózního hnutí. Nesmí být dovoleno sklouznutí zpět do dob křižáckých výprav a džihádů, jež před staletími devastovaly planetu, byť primitivní vojenskou technologií. Mezinárodní terorismus založený na náboženském fanatismu vyvstává jako další vážná hrozba vůči normální, globální společnosti a jeho zhoubné dopady se stávají patrnými již na několika kontinentech. Tvůrčí reinterpretace velkých náboženských textů je naléhavě nutná, má-li náboženství dostát svému renomé síly, která sjednocuje, spíše než rozděluje, lidské bytosti. Já sám jsem v interreligiózním hnutí hluboce angažován a rád bych o tom v průběhu naší konference pohovořil obsáhleji, pokud se naskytne vhodná příležitost. Kulturní emancipace, obzvláště žen, je často determinována převládajícími náboženskými tradicemi. Ženy v novém globalismu již déle nemohou být degradovány do druhotných pozic. Vskutku, potlačování ženství, jak se o tom zmiňuje několik tvůrčích myslitelů, bylo a je v jádru mnohých hrůz a násilí, jejichž svědky jsme v našem vlastním století.
Přátelé, to mě konečně přivádí k duchovní dimenzi, která přesahuje všechny rozdíly rasy a náboženství, přesvědčení a národnosti, pohlaví a sexuální preference a představuje skutečné spojení mezi všemi individuálními bytostmi na této planetě. Rozdmýchání duchovní jiskry v každém z nás v planoucí oheň duchovního uvědomění je dalším zásadním cílem evoluce člověka. Bible to nazývá "světlem, jež rozžehne každého člověka, jenž přijde na svět". A to, o čem staroindický védský Rishis hovoří jako o "velké bytosti zářící coby tisíc sluncí na druhé straně temnoty, popisuje ono vnitřní světlo, které přebývá v nejhlubších zákoutích našeho vědomí. V konečném výsledku může rozsah, v jakém je každý z nás schopen poznat toto světlo, určit, zda budeme v době, kdy se - sedíce na nevratném šípu času - o překot řítíme do příštího tisíciletí, pasívními předměty či dynamickými aktéry.
Děkuji vám.

Děkuji vám, pane moderátore, paní Clintonová a delegáti,
rád bych se stručně dotkl dvou věcí, jež ve svém působivém projevu předložila paní Clintonová. Jedna z nich se vztahuje k výjevům, které při našem vstupu do 21. století ovládají lidské vědomí. Hovořil jsem o tom včera a máte vcelku pravdu, je ohromující, jak se zdáme být posedlí výjevy smrti, ničení a dinosaurů. Ve Dni nezávislosti se objeví vyhození všech vašich institucí do povětří, v Titaniku se symbol přílišného sebevědomí lidského pokolení par excellence ponoří do vln a všichni to zjevně oslavují. Pořádáte večerní Titanic party a servírujete Titanic menu. Je to zajisté podivná a morbidní fascinace smrtí a katastrofou. Je to snad symbol, že jsme novým Titanikem? Nebo že Amerika či Anglie jsou novým Titanikem, oplývajícím materialismem, který se nezadržitelně blíží katastrofě? Chtěl bych tento problém vyzvednout, paní Clintonová, neboť jste prokázala velkou vnímavost, když jste na něj poukázala. Carl Gustav Jung, jeden z nejkreativnějších myslitelů tohoto století, mluví o negativních archetypech, které velmi často ovládají lidské vědomí. Já se domnívám, že tím, co potřebujeme, jsou vyvažovací výjevy, hojivé výjevy, výjevy jež jsou holistické. Například, mohu vám dát nádherný příklad z mé vlastní kultury v moderním světě, onu fotografii planety Země pořízenou z vesmíru, nádhernou fotografii, nejnádhernější jaká kdy byla pořízena, která ukazuje náš svět takový, jaký opravdu je, nepatrná tečka světla a života proti nekonečně rozlehlým masám vesmíru, tak nádherná a zároveň křehká. A na to můžeme vršit hojivé výjevy. Například obraz velké hinduistické bohyně Mahalakšmi, sedící na bílém lotosu. Lotos je zrozen v temnotách podsvětí, ale ven proniká jasný a třpytivý. Ona na něm sedí, bohatě ozdobená, její oči jsou jako lístky lotosu, jejichž tvar je pro ženské oči nejkrásnější, ona je bohatě ozdobená, ve svých rukou drží květy lotosu. Jak víte, lotos v temnotě spí, v temnotách ignorance spí lidský duch. Ale když vyjde slunce moudrosti, také lotos se rozvíjí a jí z každé strany omývá šest slonů s velkými kly, kteří ji ze zlatých nádob polévají ambrózií. To je hojivý výjev. Potřebujeme vyvažovací výjevy proti této strašlivé negativitě, na níž narážíme, proti hrůze a násilí. To je má myšlenka číslo jedna.
Druhá věc, paní Clintonová. Váš symbol třínohé stoličky je velice příhodný - státní orgány, ekonomika a občanská společnost. Nicméně, otázkou je, jaký druh lidské bytosti bude na této třínohé stoličce sedět? Bude muž či žena sedící na oné stoličce plný nenávisti a žárlivosti a disharmonie a zloby? Anebo on či ona povstane, aby dosáhli na své vyšší "Já"? Budou si vědomi toho, čeho si byl vědom Francis Thompson v jedné ze svých nádherných básní, pokud si vzpomínáte:
Ne tam, kde rotující soukolí se šeří
A stoupá vnímání naše ochromené!
Naslouchali bychom proudění křídel peří
Bušící na brány naše uzavřené.
Andělé neopouští sídlo starobylé.
Pohnou byť i kamenem a vzlétat počnou!
Toť vy, toť vaše tváře cizí, odrodilé,
událost kdo zmeškali tu mnohoskvostnou.
Bude osoba sedící na oné stoličce ve spojení s mnohým skvostným světlem ducha a duše?
Děkuji vám, paní Clintonová.

V roce 1967 byl dr. Karan Singh požádán, aby se stal členem federálního kabinetu vedeného ministerskou předsedkyní Indírou Gándhíovou. Ve 36 letech byl vůbec nejmladším člověkem, jenž se stal ministrem ústředního kabinetu v Indii. Dr. Karan Singh je proslulým spisovatelem, který napsal řadu knih o politologii, filozofické eseje a básně, a to i v angličtině. Složil rovněž mnohé devocionální písně ve svém rodném jazyce doghre a pilně studuje indickou vážnou hudbu. Dr. Karanu Singhovi se dostalo uznání coby výjimečnému mysliteli a vůdci v Indii i v zahraničí.