(1998)

Ve třech pracovních dnech konference proběhlo celkem šest panelových diskusí. Účastníci prvního politického panelu s názvem "Svět spolupráce a konfliktů "se vesměs shodli na potřebě přizpůsobovat staré mezinárodní instituce novým úkolům a hledat nový mezinárodní řád, ačkoliv představy o něm se dnes ukazují daleko rozporuplnější, než tom bylo bezprostředně po rozpadu bipolárního systému. Henry Kissinger poukázal na velké dilema mezinárodní politiky -vztah prostředků a cílů, na převahu technických a ekonomických instrumentů nad morálními cíli a na obtíže v chápání různé důležitosti dnešních problémů. Trvající absence relevantního mezinárodního politického vedení se pak vynořovala jako problém v průběhu celé konference.

Diskusní skupina "Noví partneři globalizace - aktéři, nebo subjekty?" se pokusila o reflexi role a možností nových aktérů postbipolárního systému. Globalizace je realitou, kterou je třeba přijmout, ale všichni aktéři musí usilovně pracovat na tom, aby pro ně její účinky byly co možná nejpřijatelnější. Rozumná hospodářská politika státu, podpora občanské společnosti a rozvíjení tvořivého a duchovního lidského potenciálu jsou cesty, jak se pokusit dosáhnout humánnější podoby globalizace.

Obdobně vyznělo i poselství Hillary Clintonové v druhém dopoledním panelu "Globální trhy či lokální identity ". Poukázala v něm na zásadní důležitost vztahu státu, trhu a společnosti. Diskuse o povaze globalizace se poté soustředila zejména na její odvrácené stránky a na alternativní pohledy na věc. Kromě reálných procesů je totiž globalizace i rčitou ideologickou konstrukcí, jež hájí různé specifické zájmy. Nerovnoměrné rozdělení z globalizace plynoucích výhod vede k polarizaci, k dlouhodobé neudržitelnosti a k posilování desintegračních procesů uvnitř společností i mezi nimi. Čerstvá zkušenost asijských ekonomik ukazuje na nutnost diferenciovaného přístupu. Každá země musí mít možnost zvolit si adekvátní metodu, tempo a způsob integrace do celosvětového systému.

Čtvrtý diskusní blok byl věnován ekologickým otázkám globalizace. Z jednání jasně vyplynula jejich úzká souvislost s ekonomickými pravidly. Ačkoliv ekonomika je součástí širšího životního prostředí, mezinárodní finanční instituce, národní rozpočtové a daňové struktury ani velké firmy je zatím dostatečně neberou v potaz. Vskutku impozantní množství a dostupnost informací nemá dosud odezvu v indivuduální či kolektivní akci. Naděje účastníků směřovaly k působení nezávislých lokálních i globálních společenství, jejichž dobrým příkladem by mohlo být i Forum 2000.

Součástí konference opět bylo multireligiózní setkání v katedrále sv. Víta, kde přední představitelé světových náboženství přednesli krátká duchovní poselství, a úvodní diskuse třetího dne byla pokračováním jejich mezináboženského dialogu. Náboženství musí mít v globalizovaném světě své místo, protože odpovídá na mnohé potřeby lidí v něm žijících:pomáhá vytvářet každodenní jistoty a pocit integrity, nabízí spirituální jednotu, transcendenci a vyzývá k zodpovědnému a mravnímu jednání.

Kulturními aspekty globalizace se zabývali ti, kdo debatovali na téma "Globální civilizace a kulturní identity ". Význam tradiční kulturní identity, jak o tom svědčily veškeré výpovědi, s postupující globalizací nikterak neklesá. Naopak, ukazuje se jako silné zázemí a případné východisko nejen ve společnostech trpících dominancí západních modelů a koncepcí, ale i ve značně globalizovaných společnostech Sever , které nabízejí řadu dalších identit. Ashis Nandy, reprezentující první skupinu zemí, naznačil, že dominantní země se sice naučily tolerovat odlišné kultury, ale dosud je nepřijímají jako rovnocenné a svrchovanné způsoby existence.

Bohatý na kontroverzní příspěvky byl i poslední diskusní panel pod záhlavím "Univerzalita, či pluralita lidských práv?". Přítomnost osobností s teoretickou i praktickou zkušeností v této oblasti odhalila, že pojem lidských práv v sobě obsahuje stále mnoho rozporů, přestože jejich důležitost je celosvětově přijímána (což bylo znáno za velký přínos globalizace). Je otázkou b doucích mezikulturních debat, jak smířit univerzálně pociťovaný morální nárok na dodržování základních práv s odlišnými kulturními praxemi a jak očistit současně prosazovanou koncepci od politických a ekonomických zájmů, které na ní často parazitují. Tolik žádoucí shoda o niverzalitě lidských práv rovněž bude muset být adekvátně vyvážena přiměřenou koncepcí univerzálních zodpovědností.

Předehrou konference bylo poprvé v červnu 1998 jednodenní Studentské Forum 2000, jehož šest delegátů pak svým pohledem konstruktivně přispělo k jednání ve všech říjnových panelech. Další studentské konference by měly vytvořit tradici setkávání mladých lidí všech kontinentů a zprostředkovat jejich reflexe osobnostem, jež se účastní "velkých "konferencí cyklu Forum 2000.

Přestože stále převažují otázky nad odpověďmi, z druhého pokračování pražských setkání vyplynulo několik závěrů. Zejména získalo souhlas přesvědčení, že je třeba věnovat naléhavou pozornost pokračující marginalizaci rozsáhlých oblastí světa -zůstávají na pokraji globalizace nejen pro nedostatek institucionálních kapacit, kvůli obtížím v technologické a ekonomické integraci nebo z obav o ztrátu kulturně-politické svébytnosti, ale jejich hlasy chybějí i v zásadních debatách hledajících globální východiska. Před zeměmi stojícími v ohnisku globalizace pak stojí náročná úloha vést či řídit tento proces tak, aby byla harmonizován jeho dynamika s potřebou stability, mimořádná složitost s potřebou efektivní akce a instrumentální racionalita s potřebou spirituality.

Druhé Forum 2000 přispělo přinejmenším k analytičtějšímu a hlubším průniku do povahy starostí současného světa. Globalizace je a zůstává velmi širokým a mnohoznačným fenoménem či celým pletivem fenoménů, a nutně bude předmětem řady dalších diskusí. Při pražských setkáních je již však možno pozorovat zrod specifického pojetí globalizace, které v kritickém transdisciplinárním duchu a zároveň s vědomím společné zodpovědnosti připravuje a kultivuje vytyčování základů pro změny, jež naši planetu čekají.