(1997) Abdurrahman Wahid

Nejsem žádný učenec. Proto, prosím, ode mne neočekávejte žádnou systematickou analýzu nebo souvislou argumentaci tezí, které zde hodlám přednést. Tím, jak se setkávám s miliony lidí, jsem došel k závěru, že je lidstvo v současné době doslova zahlceno problémy. Jsme zahlceni svou vlastní neschopností najít k těmto problémům správná řešení. Nevím, proč tomu tak je, proč je lidská schopnost hledat řešení nyní tak omezena, proč je pokrok od doby průmyslové revoluce doteď tak chabý. Světové struktury nám definitivně přinášejí výhody, i když nevyváženě. Byli jsme obdařeni schopností komunikace a někteří lidé, jako například teď já, i komunikace v tak internacionálním jazyce, jakým je angličtina. Měli bychom se tedy sami sebe ptát, proč toho nejsme schopni. Chtěl bych zdůraznit, že se tento nedostatek netýká expertíz. Dnes ráno jsme slyšeli ohromující statistiky o zdraví, o očekávané délce lidského života. Slyšeli jsme také, jak terorismus každý den zasahuje do našich životů.
Domnívám se ale, že nám akumulace znalostí, expertíza, nepomůže plně porozumět naší situaci. Mezi věděním a porozuměním stále ještě existuje dost velká mezera. Všichni víme, že bez porozumění zůstaneme pouze na povrchu. Díky tomu, že nejsme schopni nalézt správné odpovědi na naše otázky, unikáme jim a hledáme na velmi komplikované a komplexní problémy jednoduchá řešení. Tato jednoduchá řešení mohou být zabalena ve velmi sofistikovaném teoretickém rámci, jako například "Teorie střetů v rámci civilizace". Skoro každý den mluvím zhruba pro 100 000 lidí, přednáším totiž třikrát až čtyřikrát za den pro 20 až 30 tisíc posluchačů. Díky této praxi jsem pochopil, že lidé mají zájem sdílet západní hodnoty. Nechtějí se odcizit ani být odcizeni západní společnosti proto, že jsou muslimové.
Přijímáme svrchovanost západní společnosti, ale toto přijímání má své hranice. Snažíme se najít společné body. Každý den, nesčíselnými způsoby - jak dát více práv našim ženám, jak lépe vzdělávat naše děti, jak vybudovat systém zdravotní péče a tak podobně. Stejně se bude neustále hovořit o střetu v rámci civilizace, především mezi islámem a západní společností a to jenom díky několika výbušným proslovům a hrstce horkých hlav, které se připouštějí do terorismu. To je podle mne povrchní přístup. Vidím to tak, že pokud chápeme situaci, tu realitu skrytou pod povrchem, zjistíme, že život není tak beznadějný, jak se jeví, že lidé disponují kapacitou k tomu, aby si vybudovali správný smysl a orientaci a cíl, jež jim pomůže překonat jejich problémy. Neříkám, že se řešení hledají snadno. Bude to trvat pravděpodobně celé generace, než se najdou, a pak už tu budou i problémy jiné. Ale alespoň tu není ta beznaděj.
Uvedu vám další příklad, který se týká muslimů a trojúhelníku konfliktů hodnot mezi islámem, deklarací lidských práv a národním státem. Muslim, který je věrný svému náboženství a svému právu, jež z něho vychází, by shledal jako velmi obtížné souhlasit s mezinárodní deklarací lidských práv v bodě práva na změnu vyznání. Podle práva islámu muslim, jenž změní vyznání, se stane odpadlíkem a podle konvence islámského práva se odsoudil k smrti. Toto právo pochází ze středověku, ale respektujeme ho, jelikož je součástí něčeho, co je nám drahé. Je jasné, že to budeme muset změnit, ale to není ten problém. Problém je v tom, že i když státní orgány v muslimských zemích tento zákon už nepoužívají, pořád ještě zůstává v podvědomí miliónů a miliónů muslimů. Rozumíme-li tedy dobře situaci, je nám jasné, že nemůžeme obviňovat islám nebo muslimy. Mnohem důležitější je otázka, jak je naučit mít pochopení i pro druhou stranu. Absolutně potřebujeme oboustrannou komunikaci. Do tohoto konfliktu mezi islámem a deklarací lidských práv si ještě přidejme třetí stranu - národní stát. V rozdílných muslimských státech se na problémy dívají rozdílně. Například v Malajsii je z respektu pro islámské právo dáno, že muslim - Malajec nesmí změnit své vyznání, což ani mě jako muslimovi nepřijde v pořádku. Na druhou stranu, Indonésané, stejné rasy jako jsou Malajci, stejného náboženského přesvědčení, se stejným historickým zázemím, v té samé geografické oblasti, tuto otázku vnímají jinak. Respektují svou ústavu, ne náboženské zákony, a dovolují, aby jejich občané, muslimové i lidé jiné víry, měnili své vyznání.
Podívejte se na mě - předsedám čtyřicetimiliónové organizaci. Tato funkce samozřejmě s sebou přináší neustálé útoky ze Středního východu, ze strany mých bratří, muslimů, kteří ještě stále nechápou nezbytnost respektování ústavy, rovnocenného postavení všech občanů, dodržování práva a podobně. Takže, jak jistě sami vidíte, musíme jít pod povrch, abychom pochopili. Nemůžeme do jedné roviny stavět Malajsii a Indonésii a už vůbec ne středovýchodní a jihovýchodní Asii. Proč jsou tolik vidět fundamentalisté Středního východu? Podívejme se na jihovýchod. V tomto regionu je silná tradice národních nevládních organizací, islámských organizací nezávislých na státu. Můžeme tedy státu konkurovat. Na Středním východě má stát poslední slovo v otázkách náboženství, proto zde také neexistuje žádná skutečná opozice. A také proto, nevěří-li lidé už dalším programům národního rozvoje, které stát připravuje, musí přejít do ilegality a stát se fundamentalisty, aby mohli předkládat morální řešení na skutečně nebo v podstatě s morálkou nesouvisející problémy. Je třeba si pokorně přiznat, že se musíme učit - pronikat hlouběji do různých záležitostí, problémů, nepoutat se pouze ke konvenčním teoretickým nástrojům, jež jsme si sami vytvořili. Obávám se, že nejsem schopen svůj přístup kategoricky obhájit, jelikož nejsem ani vědec, ani filozof, jen volně vyjadřuji své myšlenky.
Mohli bychom se podívat ještě dál na to, jak lidé používají rozdílná měřítka pro stejné situace nebo problémy. Vraťme se zpátky k teorii Samuela Huntingtona "Střety v rámci civilizace". Řadí dvě rozdílné skupiny nebo, můžeme říci, dvě podobné skupiny do rozdílných kategorií - muslimské fundamentalisty a židovské ortodoxní extremisty. Obě sdílejí podobný postoj - popření moderní a západní civilizace. Ale jak mohla tak vynikající osobnost jako Huntington říci, že fundamentalisté jsou proti Západu a židovští ortodoxní extremisté nebo extrémní komunity proti Západu nejsou? Mají tentýž postoj, dělají ty samé věci a přesto každá z nich patří do jiné skupiny.
Sami vidíte, že musíme především vybudovat rámec pro porozumění, pro skutečné poznání toho, co se děje, ne jenom odhadovat nebo činit závěry povrchním způsobem. Nevím, jestli se to, co zde říkám, hodí na toto fórum, alespoň jsem však využil té příležitosti vyslechnout si všechny vaše názory, aniž bych sám něco zvláštního přidal. Je to způsobeno jak mou omezenou znalostí angličtiny, tak mou nezpůsobilostí vyjadřovat velké myšlenky.