A poté se obraz rozjasní

 Měla jsem jedno období, kdy se mi každou noc zdál jeden sen za druhým. Nebylo by to nic neobvyklého, kdybych v těch snech nevystupovala jako jiná osoba. Hlavně jeden sen mě uchvátil. Je to již delší doba, proto si nevzpomínám na všechny detaily.

    Byla jsem mužem. Tmavé kratší vlasy. Stál/a jsem v nějaké špinavé koupelně a oblékal jsem se. Podíval jsem se do zrcadla. Hezký muž, věkem lehce přes 30 let. Utrápený pohled, zašedlé sako z hrubého materiálu. Stejně tak čapka s kšiltem. Měl jsem syna - cca 3 roky. Oblečen v hnědých kalhotech, sáčku a čapce. Manželka zemřela nedávno na zákeřnou nemoc (tuto informaci vím jakoby z jeho vzpomínek).

    Se synem jsme putovali po všech možných známých. Vše bylo v tajnosti. Stále jsme měli strach. Syn se stále ptal na maminku. Řekl jsem mu, že mu jednou vysvětlím, proč s námi není. Že teď musí být silný. Na svůj věk byl rozumný a chytrý. Proto se nevzpouzel a pokývnul. Vzal jsem jej za ruku a utíkali jsme na další noc k nějakým lidem. Každou noc jsme pospávali u různých lidí. Ubytovali nás na jednu noc bohatí manželé - myslím, že neměli děti. Synovi dali dřevěné hračky. Majitelka domu se mne ptala, jestli nechceme zůstat déle. Odmítl jsem. Bylo to moc nebezpečné.

    Druhý den po našem odchodu je najednou jakoby tma. A poté se obraz rozjasní. Vidíme koleje. Nastupujeme do dřevěných vagónů, ve kterých jsou další lidé. Všichni na nás pouze koukají. Nikdo nemluví. Občas se ozve pláč nebo zakašlání. Lidé byli nemocní a starší. Syn si lehnul na zašedlou deku i s hračkou. Já jen tušil, že jdeme na smrt. Stále jsem však doufal v naději.... Musel jsem být kvůli synovi silný...

    Poté jsem se probudila! Již si nepamatuji na spoustu detailů, které byly ve snu usvědčující. Ale stále vidím obličej muže i chlapce. Žádný úsměv. Pouze strach. Netuším, proč se mi tento sen zdál, ale byla v něm spousta pocitů drobností, které mne tehdy usvědčily, že se nejednalo o obyčejný sen.

Zdroj: https://www.esoterikweb.cz