Šamanismus

Šamanismus je souhrn náboženských, magických, mystických a mytologických představ a rituálních praktik, známý u mnoha kultur v různých oblastech světa a existující nejspíš už od dob paleolitických lovců a sběračů. Definic šamanismu existuje větší množství. Nejjednodušší je Eliadova definice, podle níž je šamanismus archaická technika extáze, respektive dosažení změněného stavu vědomí. Tuto definici pak rozšířili maďarští religionisté Vilmós Dióssegy a Mihály Hoppál. Podle jejich názoru je klíčová rovněž sociální role šamana v jeho komunitě, psychické a fyzické dispozice, vyvolení a iniciace, pomocní ochranní duchové a komunikace s nimi, vnější atributy, techniky k dosažení extáze aj. Této definici odpovídá nejvíce šamanismus Sibiře, centrální a jihovýchodní Asie, Arktidy, Severní a Jižní Ameriky, příliš mu však neodpovídají praktiky z oblasti subsaharské Afriky, Austrálie a Oceánie, dříve rovněž klasifikované jako šamanismus.

Osoba praktikující šamanismus se nazývá šaman. Ve své komunitě mívá významnou pozici prostředníka mezi lidmi a světem duchů, případně bohů, léčitele, věštce a psychopompa. Vystupuje jako privilegovaná bytost, která je v kontaktu jak se světem profánním, tak posvátným. Někdy (avšak spíše výjimečně) býval šaman zároveň politickým vůdcem skupiny (Amazonie, v některých případech i Sibiř).