Hledání vesmírných signálů

Solidním přístupem je opřít se o specifická astronomická pozorování. Předpokládejme, že život se vyskytuje na mnoha místech ve vesmíru a že alespoň někde se vyskytují inteligentní zelení pidimužíci, kteří dokáží přinejmenším to co my, neboť poznali tytéž fyzikální, chemické a biologické zákony a k tomu třeba i to, co my ještě vůbec neznáme. Je proto jisté, že pidimužíci vědí o možnosti vysílat kódovaná radiová či laserová poselství; prostě nějaké jednoduché či velmi důmyslné umělé signály, letící rychlostí světla. Takové signály bychom mohli v zásadě na Zemi zachytit a dešifrovat, i když rozpoznání umělosti signálu je zajisté neobyčejně svízelné.

Pokusy naslouchat zeleným pidimužíkům ve vesmíru však již bezmála 40 let probíhají - nejnověji za široké podpory majitelů osobních počítačů po celém světě. Nicméně až dosud se žádný nepochybně umělý a nepochybně mimozemský rádiový signál nalézt nepodařilo. Naopak, Země sama je od doby zahájení vysílání komerční televize v r. 1936 sama zdrojem mnoha překrývajících se umělých radiových signálů - civilizačního televizního nebo rozhlasového VKV vysílání. Zkusme si představit, že v zemském okolí do vzdálenosti 30 světelných roků naše televizní vysílání či rozhlasové zprávy někdo zachytil. Pak, i když jim nemusí porozumět, určitě pozná, že jde o signál umělý, takže vůbec nejjednodušší způsob, jak dát vysílateli najevo, že o něm pidimužíci vědí, je prostě celou sekvenci (televizní program či rozhlasové moderování) zesílit a poslat odesílateli zpět. Nejpozději za 60 let od doby původního vysílání bychom tu tedy měli nepřímý důkaz, že nám ve vesmíru někdo pozorně naslouchá. Naneštěstí až dosud se nic podobného nestalo. Navzdory čím dál pečlivějším a technicky dokonalejším přehlídkám oblohy jsme žádný umělý či uměle vrácený signál neobjevili.

To může mít dvojí vysvětlení: bud' civilizace do této vzdálenosti nikde neexistují, anebo špatně nasloucháme (na nevhodné frekvenci, předpokládáme nesprávné kódování signálu; signály se nevysílají trvale všemi směry, atp.). V této záležitosti beznadějně tápeme a možná se pravé odpovědi nedočkáme nikdy.

Argumenty pro pidimužíky i proti nim jsou často na první pohled dosti pádné, ale nejlepší odpověď, kterou znám, pochází od význačného pátrače po mimozemských civilizacích z USA, jenž prohlásil, že v pondělí, ve středu a v pátek si myslí, že inteligentní život ve vesmíru je, a v úterý, ve čtvrtek a v sobotu soudí, že život ve vesmíru (mimo Zemi) není, a v neděli se modlí k Bohu, aby už konečně někdo přišel na to, jak to je doopravdy - a aby to byl pokud možno onen badatel sám.